| Výstava sleduje životní osudy a tvorbu Jana Křížka, českého umělce, který se prosadil v zahraničí. Od roku 1947 až do smrti žil ve Francii a vytvořil tam podstatnou část svého díla. Dostalo se mu uznání francouzských teoretiků i umělců, především A. Bretona, J. Dubuffeta, P. Picassa, M. Tapiéa a Ch. Estienna. Podněty českého umění dokázal propojit s aktuálními proudy poválečné pařížské scény a nalézt vlastní výraz. V jeho díle se ojedinělým způsobem propojují výsledky obdivu k archaickému a mimoevropskému umění, k raně románské stylizaci, barokní expresi i k dílu A. Rodina se spontánním gestem na hranici automatického projevu.
Výstava jeho tvorbu představuje z významných veřejných a soukromých sbírek v České republice, ve Francii i ve Španělsku, a doplňuje ji o díla vrstevníků, kteří mu byli umělecky blízcí. Mapuje tvůrčí přátelství s V. Boštíkem a rekonstruuje první výstavu ve Foyer de l’art brut, kde byla Křížkova díla na podzim 1947 zastoupena. Křížkovu keramickou tvorbu z let 1948–49 ukazuje vedle děl P. Picassa, na jehož přímluvu pracoval v hrnčířském kraji v jižní Francii. Výstavní projekt vřazuje Křížka do kontextu umělců kolem hlavního teoretika lyrické abstrakce a tašismu Ch. Estienna, do jehož okruhu Křížek v 50. letech patřil, a ukazuje paralely Křížkova zobrazení ženských figur s tehdejší tvorbou J. Dubuffeta. Také naznačuje Křížkův podíl na činnosti surrealistické skupiny a jeho korespondenci s A. Bretonem.
V mezinárodním kontextu tak projekt poprvé plasticky představuje tvorbu J. Křížka v neodmyslitelném propojení s jeho životem, včetně „rekonstrukce“ jeho domu a projekce dokumentárního filmu. Díky originálnímu architektonickému řešení a promyšlené struktuře je výstava odborně fundovaná a zároveň divácky vstřícná. Jako taková je typem moderní výstavy, o který Národní galerie usiluje. |