| Publikace má za cíl seznámit čtenáře s problematikou funerální litiny jako artefaktu syntetizujícího v sobě umění a náročné technické řemeslo, a to na příkladech zajímavých výrobků ze sléváren historických hutí, soustředěných v tzv. Železném srdci Čech, a výskytu těchto artefaktů především na hřbitovech tamtéž, tj. na Středních Brdech a Podbrdsku i v širším okolí.
Kniha je rozdělena na celkem pět kapitol. Uvádí ji „Malý dialog“ přibližující nenásilně a s lehce humornou nadsázkou muzejní práci. Jako Předmluva je zařazena esej nad odkazem dob minulých, jejž lze nalézt na místech již svým charakterem výjimečných, na hřbitovech. První kapitola nese název „Co to je?“ a definuje vlastní pojem funerální litina. Vysvětluje dějinné a související hospodářské důvody, proč a kde se vlastně objevila. Popisuje vzory dochované ve výrobních katalozích někdejších hutních podniků i v nabídkových materiálech obchodníků s tímto artiklem. Ve všech případech se přitom jedná o součásti různých muzejních sbírek. Dále kapitola rozebírá typologii a ikonografii funerální litiny s přihlédnutím k originalitě, anebo naopak, přebírání jednotlivých vzorů nejen v Čechách, ale v rámci někdejší podunajské monarchie i Střední Evropy. Druhá kapitola je nazvána „Kde to je?“. Sumarizuje a z pohledu výskytu funerální plastiky blíže charakterizuje jednotlivé oblasti zvoleného regionu. Následující kapitola „Kdo to má?“ je vlastně průvodcem po hřbitovech a hlavně jednotlivých hrobech se zajímavou aplikovanou funerální litinou. Tato část je bohatě ilustrována fotodokumentací železných náhrobních plastik, hrobových mříží, litých náhrobních desek a stél i litinových náhrobních doplňků. V případě zajímavých nápisů na náhrobcích jsou uváděny plné citace, někdy s překladem německých textů i převodem starých českých textů do moderního, srozumitelného jazyka. Čtvrtá kapitola je nadepsána parafrází na staré veršované náhrobní nápisy: „Peczowati, neb nechat bjti czi rozbjti a wihoditi?“. Je věnovaná památkové i všeobecné péči a možnostem konzervace litinových funerálií, s porovnáním situace u nás a v Rakousku a bývalém Prusk. Pátá, závěrečná kapitola sumarizuje předešlé, a zároveň je apelem na čtenářovu úctu k poslední památce věcí člověka. Následuje Literatura s prameny, hlavně odkazy na vybrané vzorníky vhodné k určování funerální litiny na Podbrdsku a vybraná literatura ke studiu litiny. Knihu uzavírá Poděkování a medailony autorů, zcela nakonec je připojen Slovníček použitých méně frekventovaných výrazů a pojmů.
Publikace vznikla na základě dlouholetého výzkumu problematiky funerální litiny Jany Bělové, členky Brdského muzejního spolku, shrnutého v rozsáhlé práci „Funerální litina ve Střední Evropě“, jež byla současně prací disertační. Spoluautor Martin Lang z Muzea Středních Brd byl původně konzultantem J. Bělové pro regionální dějiny hutního průmyslu a souvisejících profesí a částečně vypomáhal s terénním výzkumem.
Kniha přibližuje čtenářovi muzejní a kuntshistorickou výzkumnou práci neobvyklého tématu a syntézu kabinetní a terénní muzejní práce. Současně předvádí i nezvyklý typ „galerií pod širým nebem“, jímž jsou v tomto případě hřbitovy, kde se ještě stále můžeme setkat s vysoce cennými, anebo alespoň zajímavými uměleckořemeslnými artefakty z litiny, v časovém úseku od počátku 19. století do úvodních let 20. století.
|
