| Město Mirošov v Plzeňském kraji vděčí za historické povýšení z obce na městys těžbě vysoce kvalitního, koksovatelného černého uhlí od druhé poloviny 19. století do r. 1947, kdy byl uzavřen poslední zdejší důl.
Po třech čtvrtinách století, až na drobné výjimky, jsou z tváře krajiny i městské zástavby setřeny industriální stopy uvedeného období. Marginální část dochovaných hmotných připomínek průmyslové historie je pro neodborné oko takřka neviditelná. S tím odchází i povědomí o nezastupitelném významu lokální i regionální historie průmyslových, resp. montánních dějin. Existují sice tištěné materiály, vč. monografií o historii těžby a geologii mirošovské pánve, ale od jejich vydání již uplynul delší čas (C. Purkyně, 1904; L. Čepek, 1951, M. Lang, 2004). V současné době, kdy výrazně vzrůstá zájem právě o industriální památky a jejich historii, vzneslo Muzeum Středních Brd, Strašice podnět městu Mirošovu k výstavbě naučné stezky, nazvané podle nejkvalitnější odrůdy zdejšího uhlí (obchodní název Černý diamant). Město návrh odsouhlasilo a stezku financovalo s přispěním dotace ze Státního intervenčního zemědělského fondu a osy LEADER Programu rozvoje venkova, prostřednictvím o. s. MAS Aktivios Jižní Plzeňsko. Žádost o dotaci zpracovala Šárká Krátká, Stavební úřad Mirošov, na základě věcného zpracování RNDr. Martina Langa z Muzea Středních Brd. V muzeu byl zpracován scénář stezky a zajištěna výroba mobiliáře. Naučná stezka jako taková vznikla na základě vlastních výzkumných a dokumentačních prací Muzea Středních Brd.
Stezka měří 2,5 km. Trasa prochází střídavě intravilánem i extravilánem města s využitím nejen odkazu montánní historie a geologických poměrů, ale též působivých přírodních a krajinných partií i zajímavostí lokálního urbanismu a kulturních památek. Stezka má osm zastavení, opatřených velkoplošnými barevnými informačními panely, uchycenými v dřevěných rámech a zatřešenými. K jejich výrobě bylo užito alumoplastového sendviče DIBOND s vysokou odolností vůči povětrnostním vlivům. Jednotlivá zastavení se nesou vždy v jednom vůdčím tématu hornické historie, ale s přihlédnutím k přírodním poměrům (zvláště pak geologickým) a k obecné regionální a lokální historii. K jejich vypracování bylo použito fotodokumentace a obrazové dokumentace ze sbírkových fondů a doprovodné dokumentace Muzea Středních Brd. Výběr a uspořádání provedl Martin Lang, který je rovněž autorem informačních textů. Graficky panely ztvárnil Richard Rotter. Pro stezku titíž autoři zpracovali plnobarevný propagační leták – skládačku (tzv. harmonika).
Popis stezky:
Zastavení č. 1 „Mirošov – Zastávka, dříve Hory u Mirošova, kolébka mirošovských dolů“: text informuje o prvopočátcích mirošovské těžby právě na zdejší lokalitě, dokumentuje první doly vč. historického panoramatického pohledu a připomíná vůdčí osobnost Mirošovského kamenouhleného těžařstva, Jana Fitze. 6 historických fotografií (vše 2. polovina 19. století). Zastavení č. 2 „Historické lomy Nad Planinou“: panel uvádí a komentuje sousední lomy, v nichž byly r. 1843 objeveny signifikantní indicie uhelného ložiska. Seznamuje s geologií mirošovské pánve a původním důvodem i technologií těžby arkózy v bazálním mirošovském souvrství. Geologická mapa (1951), historická mapa kutacího okrsku Mirošov (1847), 3 současné fotografie (skalní výchoz a těžební kaverna, pískovcová vrstva s uhelnou substancí, letecký snímek. Zastavení č. 3 „Odval dolu Antonín, posledního dolu v Mirošově“: seznámení s obdobím tzv. malodolů, ukončení těžby v mirošovské pánvi, demonstrace odvalu posledního dolu Antonín. Exkurz do paleontologie karbonu – stupeň baškir (vestfál D). Připomínka těžby žáruvzdorných lupků. TBC léčebna založená r. 1926 Haléřovým spolkem Škody Plzeň. 2 historické fotografie (poč. 20. století, 40. léta 20. století), snímky vybraných fytopaleontologických nálezů, mapa důlní míry Josef (poč. 20. stol.). Zastavení č. 4 „Mirošov – Na Poušti, pod sv. Vojtěchem: Seznámení s hrástí na severu pánve, historickou těžbou železných rud. Exkurz do gotiky: kostel sv. Jakuba Většího, zaniklá ves Chylice, legendární zastávka sv. Vojtěcha. Připomínka hornických oslav svátku sv. Prokopa. 4 historické fotografie (kolem 1870, 1910, 40. léta 20. stol.), foto praporu Mirošovského kamenouhelného těžařstva. Zastavení č. 5 „Čťrnáctka – poslední dochovaný nadzemní areál mirošovského dolu“: zastavení demonstruje poslední dochovaný nadzemní areál dolu z 19. století. Seznamuje i s režimem zdejších hornických kasáren. Historická fotografie (80. léta 20. století), rytina šachetní budovy dolu č. 14 (1883), historická důlní mapa pole Fialka (20. léta 20. stol.), současný letecký snímek areálu bývalého dolu, Hornický kalendář (1892). Zastavení č. 6 – „Na Dolinách. Hlavní jáma mirošovského uhelného revíru – Leopoldine“: zaniklý areál hlavní jámy mirošovského revíru Leopoldine s hlavními daty. Osobnosti – štajgři Těžařsva a důlní správce K. Wagner. Poukaz na slavnou havířskou hospodu U Masných. 5 historických fotografií (2. pol. 19. stol. – 1903). Zastavení č. 7 „Náměstí Míru. I v centru Mirošova se dolovalo“: upozornění na důlní činnost přímo ve středu města, negativní jevy související s poddolováním. Exkurz do historie městského centra. 3 historické fotografie (2. pol. 19. stol.), 2 historické pohlednice (poč. 20. stol.). Zastavení č. 8 – „Gustavka“: seznámení s těžbou v jižní části pánve, důl Gustav. Připomínka tzv. paběrkovací těžby, těžba a zpracování cihlářských hlín. Exkurz do 2. sv. války – kárný a koncentrační tábor Mirošov. 4 historické fotografie (kolem 1880, 1894, 1943, 1965), plán šachty Anna (1925), pozvánka na ples horních úředníků (1882).
Naučná stezka je regionálně důležitým muzejním, ačkoliv méně tradičním počinem. Kromě své základní funkce, tj. připomenout montánní historii a seznámit s přírodními poměry, významně propaguje muzejní práci a funkci muzea jako živého centra poznání i kultivované zábavy. Toto hledisko patřičně zhodnotila i média v dosud uveřejněných materiálech o naučné stezce. |
