| První komplexní monografie průkopníka světové avantgardní fotografie. Jaromír Funke (1896–1945) se roku 1922 vydal na cestu k abstrakci, která vyústila v jeho vlastním -ismu, „fotogenismu“. Reagoval také na kubismus a vytvořil vzorová díla nové věcnosti a konstruktivismu, stál nejblíž Bauhausu. V průběhu dvacátých let akceptoval jako jeden z prvních také iracionální směry, poetismus a surrealismus. Na Bretonově pojetí zázračného setkání založil po polovině třicátých let svoji „emoční fotografii“. V době mezi dvěma světovými válkami ovlivňoval Funke fotografické dění nejen svým dílem, ale také rozsáhlou teoretickou, kritickou, organizátorskou, redaktorskou a zejména pedagogickou činností. Stal se fotografickým pedagogem nejprve na tzv. „slovenském Bauhausu“ v Bratislavě (od 1931) a pak na Státní grafické škole v Praze (od 1935), vedené Ladislavem Sutnarem. Měl tedy jedinečnou možnost své přesvědčení i znalosti šířit, a to i v době, kdy to v okolních zemích, zejména v Německu, nebylo možné. Funke patřil mezi novátory moderní fotografie, podobně jako Jaroslav Rössler, Man Ray, László Moholy-Nagy, Albert Renger-Patzsch, Alexander Rodčenko, Paul Strand, Edward Weston a další.
Monografie splňuje nejnáročnější kriteria vědecké publikace. Kromě obsáhlého úvodního textu zahrnuje antologii všech důležitých textů autora (i nepublikovaných) a několik dobových recenzí, vyčerpávající soupisy výstav a ostatních aktivit Funkeho, zastoupení ve veřejných sbírkách, úplnou bibliografii, rejstřík atd. Seznam vystavených prací obsahuje kromě všech standardních údajů i jejich „historii“, údaje o tom, kde byly jednotlivé fotografie publikovány, a v tomto směru nemá v české odborné literatuře paralelu. Publikace vyšla v české a v anglické verzi s cílem etablovat Funkeho na světové scéně, kde má nepochybně své místo.
|
