| V zámku Růžkovy Lhotice strávil mladý Bedřich Smetana v letech 1835–44 několik prázdnin. Po rozsáhlé rekonstrukci tu otevřelo Muzeum okresu Benešov roku 1984 expozici Hudební tradice Podblanicka. Čtyři obytné místnosti v patře byly barevně sceleny a vznikl jednotný prostor. Vybaven byl stolovými vitrínami a panely pro reprodukce. Na charakter bývalého sídla odkazovaly jen typy svítidel a ostění dveří. Neutrální prostor se stal pozadím pro dva klavíry Bedřicha Smetany a klavír Josefa Suka. Po roce 2000 byl již stav expozice neudržitelný – vrcholila degradace reprodukcí a návštěvníkům chybělo větší propojení interiérů s jednotlivými tématy. V roce 2012 byl připraven projekt obnovy expozice a „historické rehabilitace“ patra zámku. Díky dotaci Středočeského kraje byl pak od dubna 2013 do května 2014 realizován. Ze staré expozice byly zachovány použitelné faksimile, reprodukce a obrazy. Byly sanovány omítky a s využitím stavebně-historického průzkumu byla provedena výmalba. Projekt zahrnul čtyři bývalé obytné místnosti a průběžnou chodbu. Nová expozice byla otevřena 8. května 2014, jako jedna z akcí Roku české hudby. Expozice Kraj tónů připomíná Podblanicko jako hudební fenomén. Zároveň evokuje atmosféru sídla majetných svobodníků konce 18. a 1. poloviny 19. století. Úvahy o pojetí expozice oscilovaly mezi minimalistickými Musikerwohnungen a zařízenými „památníky“. Instalace šla nakonec střední cestou narrative rooms: místnosti jsou v duchu „zámeckých interiérů“ doplněny obrazovým materiálem a předměty, které pojednávají témata. Vybavení bylo doplněno převážně z muzejního depozitu (obrazy, příborník, skříně, židle, stoly). Nové i starší reprodukce byly adjustovány v duchu dobových grafik. Obdobně i textové panely. Popisky byly nahrazeny číslováním – širší informace k předmětům najdou návštěvníci v průvodci. Faksimile a drobné předměty jsou prezentovány ve třech stolových vitrínách. První místnost přibližuje osobnosti od konce 16. až do poloviny 19. století, v čele s Janem Dismasem Zelenkou, rodákem z blízkých Louňovic. Poprvé je u nás řádně připomenut rodák z Krasovic Franz Hauser, pěvec a zakladatel konzervatoře v Mnichově (1846). Druhá místnost (Zelený salon) odkazuje na Bedřicha Smetanu, který ve Lhoticích poznával „pravý venkov“. Na starší klavír koncertoval v čechtickém zámku, na druhý hrával ve stáří v Jabkenicích. Rodinu Smetanových připomíná nádoba na vodu. Pracovní stůl evokuje pokoj obývaný Bedřichem. Třetí místnost připomíná především Richarda Wagnera, který pobýval na zámku v Pravoníně, Zdeňka Fibicha, rodáka z nedalekých Všebořic, a Gustava Mahlera, který zajížděl do Vlašimi. Místnost oživuje i tradici vojenských kapelníků. Dobu kolem roku 1850 evokuje klavichord a většina nástrojů. Čtvrtá místnost (Modrý salon) navozuje atmosféru konce 18. století, kdy vznikal pozdně barokní zámek ve Lhoticích. Místnost připomíná především Josefa Suka, nechybí zde jeho benešovský klavír. Zastoupeni jsou i „podblaničtí současníci“, včetně Emy Destinnové. Tematizován je zde také Blaník jako motiv české hudby. Zámecká chodba seznamuje na grafických panelech s historií sídla. To se jako „svobodnický zámek“ vymyká podobným sídlům v českých zemích. |
