| Výstava se koná při příležitosti sedmistého výročí nástupu Jana Lucemburského na český trůn následně po jeho sňatku s českou princeznou Eliškou Přemyslovnou (1.9.1310 ve Špýru, korunovace manželů 7.2.1311 v Praze). Hlavním organizátorem je Muzeum hl. m. Prahy.
Hlavní část výstavy je připravena týmem předních českých i zahraničních odborníků z řad historiků a historiků umění pod vedením PhDr. Kláry Benešovské, CSc., vedoucí oddělení středověkého umění Ústavu dějin umění Akademie věd ČR a část výstavy věnovaná Praze na přelomu 13. a 14. století týmem odborníků pořádajících městských institucí pod vedením Mgr. Pavly Státníkové, hlavní kurátorky sbírek Muzea hl. m. Prahy. Výstava je instalována ve všech expozičních prostorách Domu U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí, od suterénu po druhé patro. V prvním patře připomene prvního českého krále z rodu Lucemburků a jeho rodinu, představí i osobnost královny Elišky, její přemyslovské kořeny a hlavní protagonisty královského dvora. Dobový historický kontext je představen ve druhém patře domu, kde se návštěvník seznámí s architektonickou podobou zástavby pražského území mezi Pražským hradem a Vyšehradem v roce 1310 a poté blíže pozná životní styl Pražanů na konci 13. a v první polovině 14. století.
Význam výstavy spočívá mimo jiné ve zpracování a zveřejnění nejvýznamnějších dochovaných a dostupných děl spjatých s dvorským uměním v Praze konce 13. a počátku 14. století formou výstavy, tištěných publikací, přednášek a dalších, na výstavu vázaných akcí.
Z hlavních exponátů jmenujme dočasnou královskou rezidenci mladých královských manželů v Domě U Kamenného zvonu, jehož architektura a sochařská i malířská výzdoba stále zůstává nedoceněna, část českého královského pokladu, nalezeného ve Slezské Středě, jehož hlavní šperk - ženská svatební koruna - byl zvolen za emblém výstavy, relikviáře, mince a pečeti, dokládající kontinuitu vysoce kvalitní práce dvorských zlatníků (Strahovský plenář, relikviáře z kláštera v Mariensternu, královské pečeti), rukopisy, iluminované pro Václava II., abatyši Kunhutu či královnu Elišku Rejčku.
|
