| Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem slaví sto let existence. Coby nejstarší mimopražská veřejná galerie se po celý rok ohlížela za vlastní historií. Nejprve připomněla odkaz sběratele, mecenáše a svého fundátora Augusta Švagrovského (výstava August Švagrovský a jeho sbírka, únor až duben 2010). Jako hlavní „letní" počin koncipovala výstavu zakladatele moderního českého malířství, jehož obrazy svrchované kvality tvoří jádro jejích sbírek (retrospektiva Antonína Slavíčka, květen až srpen 2010). Vyzdvihla období šedesátých a sedmdesátých let, kdy v čele galerie stál ředitel Miloš Saxl (Vzpomínka na 1. mezinárodní malířské symposium Roudnice ´70, září a říjen 2010) a nezastavila se pochopitelně ani před prezentací současného umění (za všechny jmenujme výstavu Otakar Slavík / Barvou o život, září a říjen 2010).
Jubilejní rok završuje výjimečná výstava Pašijového cyklu z roku 1522 od saského malíře Hanse Hesseho z roudnického kostela Narození Panny Marie. Jde o kompletně dochovaný soubor olejomaleb na dvanácti dřevěných deskách o velikosti cca 165 x 125 cm s náměty utrpení Krista. Pašijový cyklus Hanse Hesseho není v uměleckohistorické literatuře neznámým dílem. Pozornost mu věnovali někteří autoři už ve druhé polovině 19. století a posléze například Karel Chytil a Jaroslav Pěšina ve století dvacátém. Ingo Sandner a nejnověji Jan Royt přesvědčivě dokázal, že Pašijový cyklus, nesoucí dataci k roku 1522, představuje jedno z vrcholných děl Hanse Hesseho.
Součástí výstavy je prezentace restaurátorských prací, jež probíhaly v letech 2006 až 2009. Prezentace se zaměřuje na výsledky chemicko-technologického průzkumu, dále na vlastní restaurátorské práce a konečně i na hypotetickou rekonstrukci původní podoby oltáře (řazení jednotlivých desek), k níž během prací na obnově cyklu dospěli restaurátoři Jiří Brodský a Petr Bareš. K výstavě vyšel katalog s barevnými reprodukcemi. Autorem hlavní studie a katalogové části je prof. Jan Royt, přední odborník na středověké umění v Čechách. Nechybí text z pera restaurátorů.
Vedle odborného přínosu je výstava pozoruhodná i svou instalací, která kombinuje jazyk současnosti s uměním středověku. Na speciální samonosnou hliníkovou konstrukci jsou v podobě hypotetického oltáře ve dvou řadách nad sebou zavěšeny jednotlivé deskové obrazy.
|