| Kulturní život meziválečného Československa spoluutvářely mimopražská centra, nazývaná „venkov“. Jejich zapojení do kulturního dění po převratu v r. 1918 reprezentovalo „horizontální“ rozvrh kulturního života, odpovídající demokratické povaze nového státu, na rozdíl od hierarchického, centralistického modelu monarchie.
Publikace ukazuje, jak se toto paradigma a nové sebevědomí regionů promítlo do uměleckého života v centru západních Čech, nazývaných „český západ“. Popisuje krystalizaci plzeňského spolkového života a dějiny jednoho z nejvýznamnějších meziválečných regionálních spolků, Sdružení západočeských výtvarných umělců v Plzni. V kapitolách o architektuře, malířství, sochařství, uměleckém řemesle a ediční činnosti mapuje tvůrčí aktivitu Sdružení, sleduje její poměr k slohovým proudům dvacátých až čtyřicátých let, osvětluje problematiku uměleckého života v politicky a společensky exponované situaci v době okupace a poválečných let.
ZČG přihlašuje publikaci do soutěže jako první ucelený příspěvek k rekonstrukci regionálního uměleckého milieu a jeho účasti na tendencích a snahách dobového výtvarného života. Zpracování badatelsky nevytěžených veřejných i soukromých archivů a dobového tisku zpřístupňuje množství zajímavého materiálu a informací týkajících se i exkluzivních témat, osvětluje plzeňské působení známých osobností a představuje osobnosti neprávem zapomenuté, jejichž dílo v kontextu funkcionalismu, novoklasicismu, sociálního civilismu a čisté výtvarnosti zasluhuje pozornost českých dějin umění. Stať o ediční činnosti rozšiřuje výtvarnou problematiku o oblast regionálního literárního života. Básnické sbírky vycházející v edici Stín recenzovali A. M. Píša, Z. Kalista a F. X. Šalda. Knihu s bohatým obrazovým materiálem graficky výborně zpracoval Luboš Drtina.
|
