| Název výstavy Paměť Slezska metaforicky pojmenovává záměr výstavního projektu, jímž Slezské zemské muzeum (dále jen SZM) divákovi nabízí pohled na různé privátní, lokální či regionální tradice a na formy a možnosti jejich tlumočení. Přibližuje mu písemná a obrazová díla, dokumenty i artefakty s povahou monumentů, které se dobou vzniku hlásí k dlouhému časovému intervalu od pozdní gotiky a renesance až do sklonku 19. století (s přesahy po první světovou válku). Paměť Slezska současně předjímá celý výstavní cyklus, jímž se SZM v průběhu let 2012–2015 pokusí české Slezsko představit z různých úhlů pohledu.
Výstava prezentuje artefakty a objekty, náležející do sféry umělecké a vědecké kultury, které v uvedeném časovém intervalu sloužily jako prostředky reflexe a sebereflexe lidí, případně institucí – a současně byly produkty této (sebe)reflexe. Na základě teritoriálních a chronologických kritérií je prezentovaná matérie rozdělena do čtyř velkých časových úseků, označených písmeny A až D: A/ Památky pozdní gotiky a renesance, odpovídající vrcholu rozvoje stavovské, konfesně rozdělené společnosti; B/ Památky doby baroka, časově rámcově vymezitelné údobím od Bílé hory po josefské reformy; C/ Památky doby osvícenství, klasicismu a romantismu, zahrnující problematiku od konce 18. století do reforem poloviny následujícího století; D/ Památky a paměťové instituce občanské společnosti, tj. od obnovení občanského života po první světovou válku.
Návštěvník výstavy je s ústřední problematikou Paměti Slezska seznámen prostřednictvím objektů či artefaktů dvojího typu: jde buďto o unikáty, nezaměnitelné exkluzivity, které zůstávají ve své jedinečnosti nezpochybnitelnými památkami dané doby a jejích aktérů, nebo jde o typické příklady, tj. o manifestace určitých obecných typů uchovávání a prezentace paměti. Tyto typy se od sebe liší obsahovou strategií, tvárnými možnostmi užitého materiálu nebo původní funkcí objektu či artefaktu před tím, než začal být pociťován jako památka.
Výstavu Paměť Slezska připravilo SZM ve spolupráci s dalšími institucemi – muzei, archivy, knihovnami a jinými veřejnými institucemi, které zapůjčily na výstavu své předměty.
|
