| Cílem výstavního projektu byla snaha rehabilitovat roli ornamentu v kontextu dějin umění. Modernistickým výkladem, který ornament chápal jako nadbytečnou „ucpávku prázdna“ parazitující na funkční čistotě objektů, bylo z dějin umění neprávem eliminováno podnětné umělecké a myšlenkové zázemí dlouholetého ornamentalismu.
Přitažlivost ornamentálních praktik z let 1880–1930 spočívá v prezentaci souvislostí dekorativního umění s přírodovědou a (uměleckou) abstrakcí. Pozornost je soustředěna na ty oblasti, které vykazují zřetelnou souvislost se soudobou vědou: přírodovědná schémata rostlin a minerálů versus postupy ornamentální stylizace, využití mikroskopického znázorňování v ornamentice, hledání vizuálního řádu a funkční struktury v přírodě, ornamentální arabeska jako trajektorie pohybu.
Mimo vlivy z oblasti vědy výstava demonstruje, nakolik byla spjata oblast ornamentiky s volnou abstrakcí a výtvarným elementarismem modernismu. Představuje rovněž experimentální polohu, která se odvíjela v rámci dekorativního umění, a to v souvislosti s tvorbou tzv. „volného ornamentu“, který se ocital blízko autonomní umělecké abstrakci.
Vedle prací anonymních dekoratérů v různých aplikacích (keramika, sklo, cín, textil, knižní kultura) jsou vystaveny návrhy Františka Kupky, Vojtěcha Preissiga, Marie Teinitzerové, Ladislava Sutnara, neznámé, ale geniální česko-německé umělkyně Katharine Schäffner aj. Mimo to jsou zde textilní dezény a dekorativní předlohy Kolomana Mosera, Josefa Hoffmanna, Alfonse Muchy aj. Pro osvětlení souvislostí dekorativního umění se soudobou přírodovědou jsou prezentovány herbáře, sbírky motýlů i krystaly. Historické sbírky doplňují současné umělecké multimediální intervence a nástěnné křídové kresby dobrovolných dekoratérů.
Kanonizované výklady dějin moderního umění upřednostňují umělecké inovace v malířství a sochařství a opomíjejí experimentální potenciál ornamentalismu a dekorativního umění. Výstava „Tiché revoluce uvnitř ornamentu“ je pokusem o rehabilitaci této fascinující oblasti.
|