| Památník města Protivína je od 80. let 20. století pobočkou Památník města Protivína je od 80. let 20. století pobočkou Prácheňského muzea v Písku. Až donedávna byl typickým příkladem malého venkovského muzea. Předchozí muzejní instalace byla jako jedna z posledních svého druhu realizovaná ještě před sametovou revolucí.
Scénář expozice Protivín: město – krajina – lidé byl založen na konceptu napětí mezi velkými (dějiny, tak jak je známe z vyučování dějepisu) a malými dějinami (každodenní život). V části tzv. velkých dějin se nejvíce odrazilo protínání chronologické linky s regionálně důležitými linkami tematickými. Tzv. malé dějiny zase měly přiblížit domácnost některých významných a s Protivínem spjatých osobností a současně umožnit bližší nahlédnutí do života muže a ženy.
Památník otevírá doba nejstarší, prezentovaná prostřednictvím archeologických nálezů. Sjednocujícím bodem a současně rozcestníkem této části je model krajiny, který prostřednictvím odkazů umožňuje propojit prezentované nálezy, data a informace a sledovat výskyt člověka na dolním toku řeky Blanice od paleolitu až po raný středověk. Dále následuje sál velkých dějin, v jehož středu se nalézá „shromažďovací“ prostor se sedátky pro větší skupiny. Ten slouží i jako jeviště k divadlu, ve kterém marionety představují významné osobnosti regionu. Ve velkém sálu je chronologická linka s četnými odbočkami dotažena až do druhé poloviny 20. století. Poslední místnost, věnovaná malým dějinám, konkrétně každodennímu životu kolem roku 1900, se naopak opticky zmenšila, pomocí příček a kamenného dláždění se v ní vytvořila iluze dvou dobových „pokojíčků“ (interiér) a protivínského náměstí (exteriér). Protivínský veřejný prostor je přiblížen dlážděním, řadou živnostenských znamení, historických snímků a futuristickou vizí města. V samém závěru expozice tak opět přichází ke slovu chronologie; návštěvník zde může svázat přítomné, minulé a budoucí.
|
