Zákon o účetnictví a sbírky muzejní povahy II

Druhá informace pro muzea a galerie zřizované státem a územními samosprávnými celky

Zákon o účetnictví a sbírky muzejní povahy II
(druhá informace pro muzea a galerie zřizované státem a územními samosprávnými celky)

Ve Sbírce zákonů, částka 133, vyšla dne 11. listopadu 2009 Vyhláška č. 410/2009 Sb., která nahrazuje vyhlášku č. 505/2002 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, pro účetní jednotky, které jsou územními samosprávnými celky, příspěvkovými organizacemi, státními fondy a organizačními složkami státu, ve znění pozdějších předpisů.

Tato vyhláška má pro muzea a galerie spravující sbírky muzejní povahy ve vlastnictví státu a územních samosprávných celků zcela zásadní význam, protože upravuje oceňování souboru majetku.

Z ustanovení § 71 odst. 4 vyhlášky jednoznačně – přímo nebo nepřímo – vyplývá, že:

• sbírka muzejní povahy je definována zákonem č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, tento soubor majetku je tudíž vymezen zvláštním zákonem a zápisem do Centrální evidence sbírek (CES), což se týká všech sbírek ve vlastnictví státu a územních samosprávných celků
• sbírka muzejní povahy je tedy nedělitelným souborem majetku, t. j. nelze uvnitř tohoto souboru vytvářet žádné další soubory s výjimkou „podsbírek“, což je ale záležitost ryze odborná (jde vlastně o vytváření jednoduchých katalogů)
• zákon č. 122/2000 Sb., o ochraně sbírek muzejní povahy a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů, je ve vztahu k zákonu č. 563/1991 Sb., o účetnictví, ve znění pozdějších předpisů, zákonem speciálním; pro nakládání se sbírkami muzejní povahy platí přednostně zákon č. 122/2000 Sb., to znamená, že povinnost vedení evidence a inventarizace sbírkových předmětů podle zákona č. 122/2000 Sb. není novelou zákona č. 563/1991 Sb. dotčena.
• není-li známá pořizovací cena sbírky muzejní povahy, t. j. cena celého souboru majetku tak, jak je zapsaný v CES, oceňuje se 1 Kč a tato cena se nemění ani tehdy, dojde-li ke změně v rozsahu tohoto zvláštního souboru o nové sbírkové předměty, jejichž pořizovací cena známá je (je to logické, pořizovací cena sbírky muzejní povahy, t.j. celého souboru majetku, i nadále není známá)
• je-li pořizovací cena sbírky muzejní povahy, t. j. celého souboru majetku tak, jak je zapsán v CES, známá (takový případ zatím není znám, ale nelze jej do budoucna vyloučit, lze si např. představit, že stát, kraj či obec koupí od soukromého sběratele soubor věcí a požádá o jeho zapsání do CES, případně koupí sbírku muzejní povahy již v CES zapsanou), je sbírka muzejní povahy oceněna touto pořizovací cenou a dojde-li ke změně rozsahu tohoto zvláštního souboru, ocenění sbírky se upraví o ocenění věci, které se změna týká

V praxi to znamená, že:

a)      územní samosprávné celky, příspěvkové organizace či organizační složky státu (účetní jednotka) zavedou do účetnictví všechny sbírky muzejní povahy, u nichž jsou v Centrální evidenci sbírek vedeny jako vlastníci nebo správci a obdrželi o jejich zapsání do CES osvědčení od Ministerstva kultury,

b)      sbírky ztotožní jejich názvy a evidenčními čísly, které jim ministerstvo přidělilo (číslo je uvedeno v osvědčení); v případě muzeí a galerií (správci sbírek) jde zpravidla o jednu sbírku muzejní povahy, výjimečně o více (2–3) sbírek.

Formulace § 71 vyhlášky č. 410/2009 Sb. bylo dosaženo na základě principiálního postupu Ministerstva kultury v připomínkovém řízení, kdy ministerstvo – i s přispěním AMG – důsledně poukazovalo na rozpor mezi zákonem o účetnictví a původně navrženým zněním vyhlášky, které předpokládalo vytváření souborů majetku uvnitř sbírek muzejní povahy podle toho, zda je či není známá pořizovací cena jednotlivých sbírkových předmětů.

Oceňovat se tedy budou celé sbírky muzejní povahy, a to 1,- Kč. Povinnosti týkající se inventarizací podle zákona č. 122/2000 Sb. a ve lhůtách stanovených vyhláškou č. 275/2000 Sb. nejsou dotčeny!!! 

Tato informace není metodickým pokynem, ale pouze jedním ze základních vstupů pro jeho zpracování.

Mgr. Tomáš Wiesner, v. r.
ředitel odboru ochrany movitého kulturního dědictví, muzeí a galerií MK ČR

Zpět