Srpen 1968 v žateckém muzeu

Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci

   Jednou z akcí, kterou se Regionální muzeum K. A. Polánka v Žatci zapojilo do projektu „Osudové osmičky“, je výstava „Srpen 1968 v Žatci“ probíhající ve dnech 24. září až 16. listopadu 2008.
   Její záběr je širší, než by napovídal samotný název. Snažili jsme se nejen oživit vzpomínky pamětníků na den, který zásadním způsobem změnil jejich život, ale také oslovit mládež narozenou dávno po roce 1968, pro kterou jsou tehdejší události už jen dějepisné učivo (možná trošku záživnější, protože akčnější). Z toho důvodu jsme nechtěli ustrnout na povrchu dějů a prezentovat jen invazi „spřátelených“ armád, ale vysvětlit i to, v čem spočíval ethos pokusu o výstavbu netotalitního modelu socialismu. A v neposlední řadě také smutnou pravdu, že to byli naši politici, kteří tento pokus ve finále pohřbili.   
   Při naplňování uvedeného záměru jsme se rozhodli pro široké pojetí výstavy. Výstava měla sledovat dvě linie – vývoj celostátní na straně jedné a vývoj v regionu a samotném městě na straně druhé, aby ji bylo možno použít i pro předem nezasvěcené školní skupiny.
První problémy se objevily již při sběru materiálu. Na začátku normalizace byly sbírky žateckého muzea (tehdy Městského vlastivědného) dokumentující přítomnost zřejmě zásadním způsobem „pročištěny“. V muzeu se již tehdy ukládaly kroniky města i s přílohami. Kronika města z roku 1968 je zachována sice kompletně, leč z příloh, ke kterým tato kronika odkazuje a které byly původně jejími evidovanými součástmi, se nepodařilo dohledat ani jedinou. Je zřejmé, že samotné přílohy s fotografiemi, prohlášeními, rezolucemi či jindy jen osobními názory občanů byly pro normalizátory daleko nebezpečnější než kuse zaznamenané události na stránkách městské kroniky. O lecčems svědčí i fakt, že patrně od těch dob není v muzejní knihovně přítomen okresní týdeník Hlas z roku 1968, ač ho muzeum mělo předplacený a dalo celý ročník svázat (asi netřeba dodávat, že roky 1967 a 1969 muzejní knihovna vlastní, donedávna i v duplikátech).
Samotný týdeník Hlas se podařilo najít vcelku snadno, okresní archiv v Lounech jeden jeho exemplář vlastní. Větší potíž už byla s ostatními materiály, které se podařilo dát dohromady až po oslovení spřátelených institucí, či soukromých sběratelů a dárců. Spřátelené instituce zapůjčily některé fotografie i jiné zajímavé materiály – celostátní časopisy a artefakty lidové tvořivosti ze srpnových dní roku 1968 (není od věci marginálie, že desky s těmito  materiály byly v okresním archivu v Kadani nadepsány „TREZOR – 1968“). Sebekriticky musím dodat, že i po usilovném pátrání ve vlastním muzeu se nám podařilo mezi nezáživnými fotografiemi z budovatelské akce Z v dokumentačních albech pořizovaných pro MěNV (snímky nových elektrických jističů, či opravených lamp veřejného osvětlení) dohledat pěknou kolekci snímků z návštěvy prezidenta Ludvíka Svobody v Žatci v červnu 1968.
   Někdy přicházeli lidé – na základě naší výzvy do regionálního tisku – a přinášeli skutečné poklady, které – světe div se! – věnovali do muzejních sbírek. Muzeu se tak podařilo např. získat propagační plakát, který zval na XII. ročník populární celoměstské slavnosti – Dočesné, která však byla vzhledem k termínu svého plánovaného konání (31. srpna – 1. září 1968) zrušena. Tehdejších celostátních novin zaznamenávajících přelomové okamžiky let 1968-69 jsme obdrželi přehršel. A jsme za ně rádi!  
   Některé artefakty sběratelé jen půjčili – i to však bylo zásadní pro obohacení výstavy trojrozměrnými předměty. Trubka okupační sovětské armády pro ranní budíčky s vybledlým symbolem Vladimíra Iljiče Lenina představuje ve výstavě jistě oživení.
   Těmito způsoby se tedy podařilo nasbírat potřebné množství materiálu nejen ke studiu, ale především k prezentaci ve výstavě, která tak nemusela být přetěžována vysvětlujícími texty. Leckdy nadpis novinového článku řekne více než dlouhé komentáře. Ale i pro ty, kteří si rádi počtou, jsme ve výstavě instalovali zásadní dokumenty k volnému pročítání v kopiích (např. Akční program KSČ, Manifest 2000 slov aj.). Vzpomínky pamětníků jsme se rozhodli podrobně prezentovat při jiné příležitosti a jiným způsobem – počátkem listopadu uspořádáme s exponovanými pamětníky tehdejších událostí diskusní večer k roku 1968 (bude to zároveň poslední upozornění veřejnosti na právě končící výstavu). A protože se jedná o dějinný přelom velmi smutný, ve finále vytanula potřeba odlehčení celé výstavy. Toho jsme docílili hojným přetištěním dikobrazích vtipů z let 1968-69. Ty mimo dokumentace společenského uvolnění ukazují na asi ojedinělou charakteristiku české národní povahy – dělat si legraci ze špatného vývoje věcí veřejných i v těch nejtěžších dobách.                  

PhDr. Jiří Matyáš
historik Regionálního muzea K. A. Polánka v Žatci 

Zpět