Profesní etický kodex muzeí 


Profesní etický kodex muzeí byl publikován ve Sborníku materiálů ze VII. Sněmu Asociace muzeí a galerií ČR, který se konal ve dnech 15.–16. října 2003 v Muzeu východních Čech v Hradci Králové (k dispozici na sekretariátu AMG).

Profesní etický kodex Mezinárodní rady muzeí (ICOM) byl jednomyslně přijat na 15. valném shromáždění konference ICOM v Buenos Aires v Argentině dne 4. listopadu 1986; jeho změny schválilo 20. valné shromáždění konference ICOM ve španělské Barceloně dne 6. července 2001.
 

OBSAH

1. Úvod

ETIKA INSTITUCÍ
2. Základní principy zřizování muzeí
2.1 Minimální standardy pro muzea
2.2 Statut
2.3 Financování
2.4 Prostory
2.5 Zaměstnanci
2.6 Přátelé muzeí a patronátní organizace
2.7 Výchovně-vzdělávací a společenská úloha muzea
2.8 Veřejná dostupnost
2.9 Expozice, výstavy a další akce
2.10 Vnější zdroje a patronát
2.11 Zisková činnost
2.12 Zákonné povinnosti 
 
3. Akvizice do muzejních sbírek
3.1 Sbírky
3.2 Akvizice materiálu nezákonného původu
3.3 Terénní výzkum a sběry
3.4 Spolupráce muzeí v oblasti sbírkotvorné činnosti
3.5 Podmíněné akvizice
3.6 Zápůjčky a výpůjčky mezi muzei
3.7 Střet zájmů 
 
4. Vyřazování ze sbírek
4.1 Všeobecný předpoklad trvalosti sbírek
4.2 Oprávnění k vyřazování sbírek a další možnosti
4.3 Zásady a postupy při vyřazování
4.4 Navracení a restituce předmětů kulturní hodnoty

PROFESIONÁLNÍ JEDNÁNÍ
5. Všeobecné principy
5.1 Etické závazky muzejních pracovníků 
5.2 Individuální jednání
5.3 Soukromé zájmy 
 
6. Profesionální zodpovědnost za sbírky
6.1 Akvizice sbírkových předmětů
6.2 Péče o sbírky
6.3 Restaurování a konzervace sbírek
6.4 Evidence a dokumentace sbírek
6.5 Péče o živé tvory
6.6 Lidské pozůstatky a předměty sakrálního charakteru
6.7 Soukromé sbírky 
 
7. Profesionální zodpovědnost vůči veřejnosti
7.1 Dodržování profesních standardů
7.2 Vztahy k veřejnosti
7.3 Důvěrnost informací
 
8. Profesionální zodpovědnost vůči kolegům a profesi
8.1 Profesionální zodpovědnost
8.2 Profesionální vztahy
8.3 Vědecko-výzkumná činnost
8.4 Obchodní činnost
8.5 Další možné střety zájmů
8.6 Ověřování autenticity a znalecké posudky (oceňování)
8.7 Jednání odporující etickým zásadám
 
9. Aplikace Profesního etického kodexu muzeí ICOM
9.1 Charakter Profesního etického kodexu muzeí ICOM
9.2 Používání názvu a loga ICOM
 
Glosář
Příloha: Definice muzea a odborného muzejního pracovníka

 

Poznámky k českému překladu: 

Při přípravě českého znění etického kodexu jsme důsledně vycházeli z předpokladu, že sbírkové, neziskové instituce, které jsou v českém prostředí tradičně nazývány „galerie“, jsou vlastně specializovaná muzea umění. Proto se každé užití slova „muzeum“ v tomto textu vztahuje i na ně.
 
Pro větší srozumitelnost uvádíme ještě jeden výňatek ze statutu ICOM – definici pojmu „řídící orgán“:

1.4 Řídící orgán
Řízení a správa muzeí z koncepčních, finančních a administrativních hledisek se v jednotlivých zemích značně liší, často i od muzea k muzeu v rámci téže země, podle platných právních předpisů a zákonných norem dané země nebo instituce. V mnoha národních muzeích bývá ředitel, vedoucí kurátor nebo jinak titulovaný řídící pracovník muzea jmenován ministrem nebo ministerstvem a je odpovědný přímo jemu, zatímco většina muzeí zřizovaných územněsprávními celky je řízena příslušnými územními orgány. V řadě dalších případů je řízení a dohled nad muzeem svěřeno nezávislému orgánu, jako je správní rada, spolek, neziskové sdružení nebo i jednotlivec. Pro potřeby tohoto kodexu je termín „řídící orgán“ používán ve smyslu nadřízeného orgánu rozhodujícího o koncepci, finančních a administrativních záležitostech muzea. Může to být ministr nebo vysoký státní úředník, ministerstvo, územněsprávní orgán, správní rada, spolek, ředitel muzea nebo jakýkoli jiný orgán nebo osoba.
Z výše uvedeného vyplývá, že v prostředí ČR je řídící orgán téměř vždy totožný se zřizovatelem muzea. Přesto jsme se však v českém překladu přidrželi termínu „řídící orgán“, abychom upozornili na skutečnost, že tomu tak nemusí být za všech okolností.
 

Dokument ke stažení   (140 kB)

nahoru