Profesionální jednání


V této části se předpokládá, že odborní muzejní pracovníci jsou zaměstnanci muzea. Tyto zásady platí rovněž v případě, kdy jednotlivec poskytuje služby muzeu přímo nebo prostřednictvím specializované agentury.
 

 

3 Muzea uchovávají významná svědectví za účelem získání a prohloubení vědomostí.


Teze
Muzea mají zvláštní závazky ke společnosti, pokud jde o ochranu a možnosti interpretace a přístupu k významným
svědectvím, která uchovávají ve svých sbírkách.

Svědectví zásadního významu

3.1 Sbírky jako svědectví zásadního významu
Ve sbírkotvorné koncepci, kterou se muzeum řídí, musí být jasně zdůrazněn význam muzejních sbírek jakožto svědectví zásadního významu. Tento přístup však nesmí být diktován pouze aktuálními myšlenkovými proudy nebo zvyklostmi muzea.

3.2 Dostupnost sbírek
Muzea mají specifickou povinnost co nejvyšší možnou měrou volně zpřístupnit své sbírky a všechny informace s nimi spojené, s výjimkou nutných omezení z důvodů utajení nebo bezpečnosti.

Sběry a výzkumy prováděné pracovníky muzeí

3.3 Sběr v terénu
Jestliže chce muzeum provádět terenní sběry, musí být jeho sbírkotvorná koncepce v souladu s vědeckými zásadami i národní a mezinárodní legislativou. Terénní sběry se mohou uskutečnit vždy pouze s ohledem na místní komunitu a respektováním jejích stanovisek, přírodních zdrojů a kulturních praktik. Přitom je třeba usilovat o zhodnocení přírodního a kulturního dědictví.

3.4 Akvizice minořádných dokladů
Ve výjimečných případech může dojít k situaci, že předmět, který nemá doložený původ, představuje sám o sobě tak významný příspěvek pro rozšíření poznání, že je ve veřejném zájmu jej uchovat. O zařazení takového předmětu do sbírky musí rozhodnout odborníci z příslušného oboru, nezaujatě a bez ohledu na národní nebo mezinárodní hledisko. (Viz také 2.11).

3.5 Výzkumy
Výzkumy prováděné zaměstnanci muzeí musí být v souladu s posláním a cíli muzea i s běžnou právní, etickou a vědeckou praxí.

3.6 Destruktivní analýza
Pokud se muzeum rozhodne použít destruktivní analytické metody, musí být jejich výsledek i výsledek následných výzkumů včetně údajů o tom, kde byly publikovány, uveden v trvale uchovávané dokumentaci daného předmětu.

3.7 Lidské pozůstatky a předměty sakrálního charakteru
Výzkum lidských pozůstatků a předmětů sakrálního charakteru musí probíhat v souladu s profesionálními standardy a s ohledem na zájmy a přesvědčení etnických nebo náboženských komunit nebo skupin, z nichž tyto předměty pocházejí. (Viz také 2.5 a 4.3).

3.8 Držení práv na zkoumané předměty
Když zaměstnanci muzea připravují sbírkové předměty k prezentaci nebo dokumentaci terénního výzkumu, musí existovat jasná dohoda s muzeem, z jehož sbírek tyto předměty pocházejí, o tom, jak jsou oprávněni s předměty nakládat.

3.9 Předávání zkušeností
Muzejní pracovníci jsou povinni předávat své znalosti a zkušenosti svým kolegům, badatelům a studentům příslušných oborů. Měli by mít v úctě ty, od nichž se učili a dále předávat své poznatky a zkušenosti, které mohou být užitečné ostatním.

3.10 Spolupráce muzeí a dalších institucí
Muzejní pracovníci si musí uvědomit nutnost spolupráce a součinnosti mezi institucemi, které mají stejné zájmy a způsoby práce, a musí k nim přispívat. To platí především pro univerzitní pracoviště a pro některé veřejné instituce, kde mohou na základě výzkumu vznikat významné sbírky, které nejsou dlouhodobě řádně zabezpečené.
 

4 Muzea přispívají k poznání, porozumění a využití přírodního a kulturního dědictví.


Významným úkolem muzeí je rozvíjet svou výchovně-vzdělávací úlohu a působit na co nejširší vrstvy obyvatelstva, na
jehož území vykonávají svou činnost. Nedílnou součástí této výchovně-vzdělávací role je součinnost s touto komunitou
a péče o její přírodní a kulturní dědictví.

Expozice a výstavy

4.1 Expozice, výstavy a další akce
Expozice a krátkodobé výstavy, ať už materiální nebo virtuální, musí být v souladu se stanovenou koncepcí, posláním a cílem muzea. Nesmí ohrožovat ani kvalitu sbírek ani péči o ně.

4.2 Interpretace vystavovaných předmětů
Muzeum musí dbát na to, aby informace, které prezentuje v rámci svých výstav, byly vědecky podložené a přesné a aby byly zveřejňovány s ohledem na společenství, která představují a na jejich přesvědčení.

4.3 Prezentace „citlivého materiálu“
Lidské pozůstatky a předměty posvátného charakteru musí být vystavovány tak, aby to odpovídalo nejen profesionálním standardům, ale také – pokud jsou známy – zájmům a přesvědčením společenství, etnických nebo náboženských skupin, s velkou mírou taktu a respektováním lidské důstojnosti obecně.

4.4 Odstranění exponátů z veřejně přístupných výstav
Požadavky na odstranění lidských pozůstatků nebo předmětů rituálního významu, vyslovené společenstvím, odkud tyto pocházejí, z veřejně přístupných výstav musí muzeum řešit neprodleně, citlivě a ohleduplně. Podobně je třeba postupovat i při žádostech o navrácení těchto předmětů. Postup při vyřizování těchto žádostí musí mít muzeum jasně stanoven ve své koncepci.

4.5 Vystavování předmětů neznámého původu
Muzea se musí vyvarovat vystavování nebo využívání předmětů bez doloženého původu. Musí si být vědoma toho, že by takové vystavování nebo jiné užití mohlo být vnímáno jako podpora nelegálního obchodování s předměty kulturní hodnoty.

Další zdroje

4.6 Publikovace
Informace, které muzea jakýmkoli způsobem zveřejňují, musí být přesné, objektivní a vědecké a musí brát ohled na prezentované společnosti nebo jejich přesvědčení.

4.7 Reprodukce
Pokud muzea provádějí repliky, reprodukce nebo kopie sbírkových předmětů, musí respektovat integritu originálu. Všechny tyto kopie musí být trvale označeny jako faksimile.
 

5 Muzejní sbírky poskytují možnosti dalšího využití pro veřejnost.


Teze
Muzea využívají široké spektrum odborných disciplín, jejich možností a materiálních zdrojů, jež dalece přesahují
rámec muzea. Může proto dojít ke sdílení zdrojů nebo poskytování služeb, nebo dokonce k rozšíření činností muzea.
Ty však nesmí narušovat poslání muzea, jak je zakotveno v jeho statutu.

Identifikace

5.1 Identifikace nezákonně získaných předmětů
Jestliže muzea zajišťují identifikaci předmětů, nesmí být tato činnost posuzována, ať přímo či nepřímo, jako činnost prováděná ve prospěch muzea. Výsledky získané při ověřování autenticity nebo při identifikaci předmětů, u nichž je důvod se domnívat, že byly získány, převáženy nebo exportovány nezákonným způsobem, nesmí být zveřejněny dříve, než byly o této skutečnosti uvědoměny
kompetentní orgány.

5.2 Ověřování autenticity a oceňování(znalecké posudky)
Muzeum může přistoupit k ocenění svých sbírek za účelem jejich pojištění. Vyjádření o finanční hodnotě jiných předmětů může být vydáváno pouze na základě oficiální žádosti jiného muzea, právních a státních orgánů nebo jiných veřejných orgánů. Pokud se však muzeum samo stává nabyvatelem nějakého předmětu nebo exempláře, je třeba zajistit ohodnocení nezávislým znalcem.
 

6 Muzea úzce spolupracují s komunitami, z nichž jejich sbírky pocházejí, a rovněž s komunitami,
kterým slouží.


Teze
Muzejní sbírky odrážejí přírodní a kulturní dědictví společenství, z nichž pocházejí. Proto jejich charakter překračuje
hranice běžného vlastnictví a může se úzce dotýkat národní, regionální, místní, etnické, náboženské nebo politické
identity. Proto je důležité, aby koncepce muzea tuto situaci zohledňovala.

Původ sbírek

6.1 Spolupráce
Úkolem muzeí je podporovat výměnu zkušeností, dokumentace a sbírek s muzei a kulturními institucemi v původních zemích a společenstvích. Je vhodné využívat možnosti pro rozvoj partnerských vztahů se zeměmi nebo oblastmi, které přišly o podstatnou část svého dědictví.

6.2 Navracení předmětů kulturní hodnoty
Muzea musí být připravena zahájit dialog o navracení předmětů kulturní hodnoty do země jejich původu nebo jejím obyvatelům. Tento nestranný postup musí být založen na vědeckých, odborných a humanitárních principech i na příslušné místní, národní a mezinárodní legislativě (spíše než aby byl veden po politické nebo vládní linii).

6.3 Restituce předmětů kulturní hodnoty
Pokud země původu nebo její obyvatelé požadují restituci předmětu nebo vzorku, který byl prokazatelně vyvezen nebo jinak přemístěn v rozporu se zásadami stanovenými v mezinárodních nebo národních úmluvách, a jestliže se prokáže, že tento předmět je součástí kulturního nebo přírodního dědictví této země nebo komunity, pak dotyčné muzeum musí – pokud mu to zákony umožňují
– podniknout bezodkladně nutné kroky směřující k jeho navrácení.

6.4 Předměty kuturní hodnoty pocházející z okupovaných zemí
Muzea se musí zdržet nákupu nebo jiného získávání přemětů kulturní hodnoty pocházejících z okupovaných zemí a musí plně respektovat zákony a úmluvy, které upravují dovoz, vývoz a transfer kulturních nebo přírodních statků.

Respektování společenství, kterým muzea slouží

6.5 Současná společenství
Dotýkají-li se činnosti muzea žijící komunity nebo jejího dědictví, mohou se akvizice uskutečňovat pouze na základě dohody mezi oběma informovanými stranami, aby nedocházelo ke zneužití původního vlastníka ani informátorů. Ohled na přání příslušné komunity musí být vždy prvořadý.

6.6 Financování muzejních činností a zájmy komunity
Při vyhledávání zdrojů pro financování činností týkajících se současné komunity nesmí muzeum poškozovat její zájmy. (Viz také 1.10).

6.7 Využívání sbírek pocházejících ze současných komunit
Při využívání sbírek pocházejících ze současných komunit musí být respektovány zásady lidské důstojnosti, tradic a kultur dané komunity. Sbírky tohoto typu mají přispívat k dobré kvalitě života, k sociálnímu rozvoji, toleranci a ohleduplnosti a mají podporovat multisociální, multikulturní a multilingvistické projevy. (Viz také 4.3).

6.8 Podpůrné organizace
Povinností muzeí je vytvářet příznivé podmínky pro komunitní podporu (například společnosti přátel muzeí a další podpůrné organizace), oceňovat jejich přínos a podporovat harmonické vztahy mezi komunitou a zaměstnanci muzea.
 

7 Muzea se při své činnosti řídí zákonnými normami.


Teze
Muzea musí jednat v souladu s mezinárodní, regionální, národní a místní legislativou a s úmluvami. Dále musí řídící
orgán splňovat všechny zákonné povinnosti nebo jiné podmínky týkající se různých aspektů, které se vztahují k muzejní
práci, jejich sbírkám a činnosti.

Právní rámec

7.1 Místní a národní legislativa
Muzea musí plnit všechny své zákonné povinnosti, ať se jedná o národní legislativu nebo vyhlášky v místě jeho působení a musí rovněž respektovat legislativu dalších států, pokud se dotýká jejich činnosti.

7.2 Mezinárodní legislativa
Muzea musí ve své koncepci zohledňovat mezinárodní legislativu, která slouží jako norma pro interpretaci Profesního etického kodexu
ICOM pro muzea, tj.:
Úmluva na ochranu kulturních statků v případě ozbrojeného konfliktu (Haagská úmluva, První protokol, 1954 a Druhý protokol, 1999);
Úmluva o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví kulturních statků (UNESCO, 1970);
Úmluva o mezinárodním obchodu s ohroženými druhy volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin (Washington, 1973);
Úmluva o biologické rozmanitosti (OSN,1992);
Úmluva o odcizených nebo nezákonně vyvezených předmětech kultruní hodnoty (UNIDROIT, 1995);
Úmluva o podmořském kulturním dědictví (UNESCO, 2001);
Úmluva o zachování nemateriálního kulturního dědictví (UNESCO, 2003).
 

8 Muzea jednají profesionálně.


Teze
Muzejní pracovníci musí respektovat stanovené normy a zákony a zachovávat čest a důstojnost své profese. Musí chránit
veřejnost před jakýmkoli nezákonným nebo neetickým profesním jednáním a využít každé příležitosti, aby ji informovali
a seznamovali s cíli, záměry a úsilím v muzejní profesi tak, aby se posílilo všeobecné povědomí o společenském přínosu
muzeí.

Profesionální jednání

8.1 Znalost příslušné legislativy
Všichni muzejní pracovníci musí být obeznámeni s mezinárodní, národní a lokální legislativou i s podmínkami jejich aplikace. Je jejich povinností vyhýbat se situacím, které by mohly být vykládány jako nezákonné.

8.2 Profesionální odpovědnost
Muzejní pracovníci jsou povinni jednat v souladu s koncepcí a stanovenými postupy své instituce. Mohou se však postavit proti praktikám, které podle jejich soudu poškozují muzeum, jejich profesi nebo které jsou v rozporu s etickými zásadami.

8.3 Profesionální jednání
Loajalita ke kolegům a k zaměstnavateli – muzeu – je důležitým profesionálním závazkem; musí být založena na respektování základních etických principů vztahujících se k profesi jako takové. Muzejní pracovníci se musí řídit zásadami Profesního etického kodexu ICOM a měli by také znát další kodexy nebo koncepční dokumenty vztahující se k muzejní práci.

8.4 Odpovědnost za duchovní a vědecké hodnoty
Muzejní pracovníci by měli podporovat výzkum, ochranu a využití informací vztahujících se ke sbírkovým předmětům. Musí se proto vyvarovat všech činností nebo okolností, které by mohly zapříčinit ztrátu těchto duchovních a vědeckých hodnot.

8.5 Nezákonné obchodování
Muzejní pracovníci se nikdy nesmí přímo nebo nepřímo podílet na nezákonném obchodování s přírodním nebo kulturním dědictvím.

8.6 Důvěrnost informací
Muzejní pracovníci musí chránit všechny důvěrné informace, které získali v rámci své práce. Rovněž informace o předmětech, které jsou do muzea přineseny k identifikaci, jsou důvěrné a nesmí být bez výslovného souhlasu majitele publikovány nebo předávány žádné jiné instituci ani jednotlivci.

8.7 Bezpečnost muzeí a sbírek
Muzejní pracovníci musí zachovávat nejpřísnější důvěrnost informací týkajících se bezpečnosti muzeí nebo muzejních sbírek i soukromých prostor, které navštívili v rámci výkonu své fukce.

8.8 Výjimky z povinného zachování mlčenlivosti
Požadavek důvěrnosti se nevztahuje na zákonnou povinnost informovat policii nebo jiné příslušné orgány při vyšetřování týkajím se kradených, nezákonně získaných nebo převážených předmětů.

8.9 Osobní nezávislost
I když příslušníci každé profese mají právo na určitou míru osobní nezávislosti, musí si uvědomovat, že žádnou soukromou nebo odbornou aktivitu nelze zcela oddělit od zájmu jejich instituce.

8.10 Profesionální vztahy
Muzejní pracovníci vstupují do pracovních vztahů s mnoha dalšími lidmi, jak v instituci, kde pracují, tak i mimo ni. Jejich odborné služby musí být kvalitní a pohotové.

8.11 Odborná součinnost
Jestliže rozhodnutí v konkrétní záležitosti přesahuje možnosti příslušných muzejních pracovníků, jsou tito povinni požádat o konzultaci své kolegy v rámci mateřské instituce nebo mimo ni.

Konflikt zájmů

8.12 Dárky, pozornosti, půjčky nebo jiné osobní výhody
Zaměstnanci muzea nesmí přijímat dárky, pozornosti, půjčky ani jiné osobní výhody nabízené v souvislosti s výkonem jejich funkce. Může se stát, že muzejní pracovník v rámci zdvořilého jednání předá nebo přijme dárek, musí se tak ovšem vždy dít pouze ve jménu instituce.

8.13 Soukromé aktivity
Třebaže mají muzejní pracovníci právo na určitou osobní nezávislost, musí si uvědomovat, že žádné jejich soukromé nebo odborné aktivity se nesmí dostat do konfliktu s jejich prací v muzeu.

8.14 Obchodování s přírodním nebo kulturním dědictvím
Muzejní pracovníci se nesmí podílet, ať přímo nebo nepřímo, na obchodování (prodej nebo nákup za účelem zisku) s kulturním nebo přírodním dědictvím.

8.15 Vztahy s obchodníky
Zaměstnanci muzeí nesmí přijímat od obchodníků, odhadců při veřejné dražbě nebo jiných osob dary nebo pozornosti v jakékoli formě, které by vedly ke koupi nebo vyřazení sbírkového předmětu nebo ke zvýhodnění při administrativní proceduře. Nikdy také nesmí žadatelům z řad veřejnosti doporučovat služby konkrétních obchodníků, odhadců při veřejné dražbě nebo znalců.

8.16 Soukromé sbírky
Mezi muzejními pracovníky a muzeem nesmí docházet ke střetu zájmů při akvizici sbírkových předmětů ani při jiné osobní sběratelské činnosti. Ve věci každé soukromé sběratelské činnosti musí muzejní pracovník uzavřít s řídícím orgánem dohodu a tu musí striktně dodržovat.

8.17 Používání názvu a loga ICOM
Členové ICOM nejsou oprávněni používat jméno organizace, její značku nebo logo k propagaci nebo podpoře žádných výrobků nebo komerčních akcí.

8.18 Další střety zájmů
V případě jiného střetu zájmů mezi jednotlivcem a muzeem musí mít zájmy muzea přednost.


 

nahoru