| Zámecký areál v Čechách pod Kosířem je jednou z historicky a krajinářsky nejcennějších lokalit na Moravě. Jeho historie sahá do 14. století, avšak spojena je hlavně s původně portugalským rodem Silva Tarouca, který české panství zakoupil roku 1768 a v jeho vlastnictví přetrval až do konce druhé světové války, kdy byl znárodněn Československým státem. Ten na zámku vytvořil zvláštní internátní školu a od r. 1957 pamětní síň upozorňující na nejznámější osobnost spojenou s historií zámku, Josefem Mánesem. Mnohaletá komunistická správa se na památce těžce projevila, proto bylo roku 2010 přistoupeno k postupné rekonstrukci památky, nyní již ve vlastnictví Olomouckého kraje a spravované Vlastivědným muzeem v Olomouci.
V roce 2015 byla ukončena tzv. III. etapa rekonstrukce firmou Archatt památky spol. s r. o., jejímž výsledkem bylo otevření zrekonstruovaných částí zámku – první patro jižního a západního křídla – veřejnosti následujícího roku.
Zámecká expozice nabízí věrný vhled do chodu zámku na přelomu 19. a 20. století, kdy na zámku žil František Josef II. Silva Tarouca se svou ženou Gabrielou, rozenou ze Schwarzenbergu a svými pěti syny.
Při vybavování zrekonstruovaných interiérů byly neocenitelnou inspirací archivní materiály pocházející především z Moravského zemského archívu v Brně, kde je uložen rozsáhlý fond Silva Tarouců. Vycházelo se nejen z fotografického a obrazového materiálu, ale také z deníkových zápisů Františka Josefa II. Silva Taroucy, který rodinný archív uspořádal a z písemností vážících se k osobě Josefa Mánesa (např. korespondence s hraběcí rodinou). Specifickým zdrojem informací o zámeckém interiéru byl obraz Josefa Mánesa z roku 1867, na němž jsou děti Augusta Alexandera Silva Taroucy a jeho ženy Isabely Sofie v dětském pokoji. Díky obrazu a nalezení dvou předmětů na něm vymalovaných, se podařilo tento pokoj velmi věrně obnovit.
Vybavení zámecké expozice je z velké většiny původním mobiliářem zámku. Po znárodnění byla část odvezena státem na tzv. svozová místa. Nábytek a obrazy z velké většiny skončily buď v depozitářích na zámku Lysice, nebo v prostějovském muzeu, odkud se velkou část – po jeho odborném zrestaurování – podařilo zapůjčit zpět do Čech pod Kosířem. Knihovna byla vrácena z Národního muzea z Prahy. Část nejcennějších obrazů, hlavně originálů od Josefa Mánesa, se na zámek vrátila z Národní galerie v Praze nebo z Moravské galerie v Brně. Díky těmto zápůjčkám je v zámecké expozici k vidění největší sbírka obrazů Josefa Mánesa prezentovaná veřejnosti. Interiéry jsou dále doplněny exponáty z Vlastivědného muzea v Olomouci a faksimiliemi archiválií, které vhodně a vkusným způsobem doplňují vybavení.
Zámek a jeho kulturní akce během jeho první turistické sezóny navštívilo celkově přes 40.000 osob, čímž se tato památka stala jednou z nejnavštěvovanějších v Olomouckém kraji.
Výše zmíněná fakta nás přivedla na myšlenku ucházet se o ocenění v soutěži Gloria musaealis 2016. Myslíme si, že nově zpřístupněný zámek výrazně obohatil kulturní život nejen v Olomouckém kraji a nová zámecká expozice – díky několikaleté odborné historické a muzejní práci – dokázala věrně zachytit původní podobu sídla z přelomu 19. a 20. století.
|
