| Koncepci výstavy tvoří dvě základní obsahové linie, které se do velké míry vzájemně doplňují a prostupují. První je rovina historického vývoje zbraní a zbrojí. Představí se v ní vzájemné souvislosti či afinity různých stylových, konstrukčních a uživatelských hledisek a vazeb, a to na předmětném materiálu takřka čtyř stovek militarií z oblasti vojenství, lovectví a sběratelství z celkem 35 sbírek Státních hradů a zámků. Hlavní linie výstavy je tak prezentována v celkem pěti samostatných částech, zaměřených na reprezentativní renesanční sbírky šlechty a aristokracie, výzbroj a výstroj prostých vojáků a důstojníků od 17. po 19. století, specifickou oblast lovectví, zbraně Orientu a Dálného východu, poslední pak na exponáty reprezentující období romantismu.
Zaměření a uspořádání výstavy se však vedle představení historické řemeslné a umělecké produkce rovněž pokouší zodpovědět otázku vlastního smyslu existence a variability funkcí těchto předmětů. Druhá linie proto odkazuje na sociologickou a filozofickou rovinu tématu. Zabývá se vymezením jednotlivých užitných funkcí od výroby, použití až po způsoby uložení, směřujících k tvorbě a správě sbírek vázaných na reálie konkrétních fondů na památkových objektech. Ve výsledku tak výstava seznamuje návštěvníky s tím, jak se během času měnil úhel pohledu na zbraně a militaria a jak jednotlivá historická období ovlivnila toto odvětví sběratelství. Průnik nastíněných témat je na výstavě umožněn prostřednictvím multimediálních prezentací, jež podávají základní informace k oblastem českých puškařů, českých vojevůdců a českých zbrojnic.
Snaha o širší přístup s kulturně-historickým, uměleckohistorickým a sociálně-ekonomickým kontextem, zdůrazněná jasně definovaným a přehledným, přesto mnohovrstevnatým architektonickým a výtvarným řešením, předznamenává pokus o možné komplexní řešení zdánlivě utilitárně zvoleného tématu.
|
