| Výstava k 160. výročí narození malířky Zdenky Braunerové (1858–1934).
Mezioborová výstava prezentuje tvorbu deseti mužů výtvarníků, kteří ovlivnili počátky malířčiny tvorby, ale i těch, kterým malířka pomohla ať už morálně či finančně rozvíjet jejich talent. Přibližuje veřejnosti umělecká díla v kontextu s autentickými fotografiemi, archiváliemi, dochovanými osobními předměty a vzájemnou korespondencí, jež vysvětluje a propojuje osudy všech protagonistů. Braunerová hledala na počátku kariéry své umělecké vzory. Prvním profesionálním učitelem jí byl S. H. Pinkas, kterého poznala na vyšší dívčí, propagátor barbizonské školy … Nezanedbatelná a inspirující tvorba krajináře J. Mařáka, zejména jeho lesní zátiší ve stylu novoromantismu, motivovala Braunerovou např. k největšímu obrazu Sbírání klestí v lese …, F. Ženíšek, přítel A. Chittussiho, učil Zdenku kresebné technice, a nelze opomenout ani zásadní úlohu Chittussiho při přípravě mladé Zdenky na budoucí povolání. Schopnost Braunerové rozeznat talent pomohl na výsluní F. Bílkovi i J. Uprkovi, kterým vytvořila ideální zázemí pro jejich počáteční tvorbu. Poprvé je v Roztokách vystavena plastika A. Rodina Kovový věk, kterou zakoupila Praha jako výraz vděčnosti za mistrovu první výstavu v Čechách v roce 1902. Právě Rodin byl pojítkem k přátelství mladé generace kolem spolku Mánes, A. Hofbauera a M. Jiránka, s vyzrálou malířkou. Poslední uměleckou osobností, jejíž dílo bylo na výstavě interpretováno, byl J. Zrzavý, kterému byla Braunerová inspirací na počátku jeho tvůrčího období. Na výstavě bylo prezentováno kolem 150 uměleckých děl z více než dvaceti státních institucí i ze soukromých sbírek. Výstava je mimořádná komentářem prostřednictvím dochované korespondence, která se vytrácí ze současné komunikace mezi lidmi. Je těsně propojená se stálou expozicí v ateliéru malířky, kterou rozšiřuje a činí ji aktuální.
|
