| Výstava Černá země? Mýtus a realita poprvé komplexně představuje výtvarné a umělecké dění regionu. Z regionu je zastoupeno více než padesát autorů a představeno více než dvě stě uměleckých artefaktů. Výstava reflektuje ustálený uměleckohistorický názor na výtvarnou scénu Ostravska, jako místa s dominantním sociálním uměním. Zde je představena řada děl, dosud neprezentovaných. Zároveň tento názor narušuje představením propojenosti s žánrovou malbou, krajinomalbou a přesahy do uměleckého řemesla s komplexním pohledem na danou lokalitu.
Výstava je rozdělena do devíti sekcí:
Kosmopolitní vlivy (Hugo Baar, Anton Kolig a Franz Barwig) – Pro všechny jmenované autory je příznačné, že v rámci kontextu československého výtvarného umění je jejich tvorba stále víceméně neznámá, zatímco v zahraničí jsou uznávanými autoritami, kterým byly věnovány samostatné výstavy, jako například výstava Antona Koliga a Franze Barwiga ve vídeňském Belvederu;
Sběratelé a umělecké sbírky (Oskar Kokoschka, Lesser Ury, Max Pechstein);
Lidé, věci – Každodenní radosti a smutky (Oldřich Lasák, Jan Provazník, Vladimír Kristin);
Vlastní svět a hledání jistoty (Adolf Zdrazila, Paul Gebauer, Erich Hürden, Richard Assmann, Egon Lehnert );
Krajina a industrie – ryzost, harmonie, střet (Bohumír Jaroněk, Bohumír Dvorský, Helena Salichová);
Smutek, pustota, tíže bytí (Alois Zapletal, Ferdiš Duša, Vilém Wünsche);
Folklorismus, regionalismus a mýty (Bohumír a Alois Jaroňkovi, Břetislav Bartoš, Karel Solařík);
Fenomén TATRA (Hans Ledwinka);
Knižní kultura a plakát (Jan Sládek, Valentin Držkovic).
Každá sekce představuje známé i neznámé autory, kteří zde působili v určitém období života (např. Bohumír Dvorský) nebo pro ně byl region inspirací (Jan Zrzavý).
Výstavě předcházela několikaleté heuristika a badatelská činnosti, která je zhodnocena v katalogu výstavy, jež poprvé ukazuje problematiku regionálního umění na Ostravsku mezi léty 1918–1938 v nových souvislostech. Na výstavě se zápůjčkami podíleli klíčové paměťové instituce (muzea, galerie, Národní památkový ústav, archivy, knihovny) a soukromí zapůjčitelé.
Součástí architektonické koncepce výstavy je zapojení Domu umění jako klíčového exponátu, tj. práce s prostorem v duchu původní stavby – jednota prostoru i výstavy bez doplňovaných výstavních panelů.
K výstavě vznikla celá řada doprovodných propagačních materiálů v jednotném designu.
|
