| Monografie akademického malíře Bohuslava Lamače seznamuje čtenáře s nedoceněným jihočeským umělcem, který se věnoval malířské i užité tvorbě, jež se v jeho díle vzájemně prolínaly.
Vedle navrhování textilu, kde Lamač uplatnil abstrahování skutečnosti, cit pro materiál, barevnou a tvarovou fantazii, smysl pro harmonii, ale i textilní řád a jeho rytmus, se věnoval malbě obrazů a grafickým technikám. Jeho malba byla do určité míry ovlivněna a inspirována textilním zaměřením, kterou vystudoval na VŠUP u prof. Fišárka. Mnohé Lamačovy práce vykazují čistě barevné, plošné a dekorativní prvky, které používal v obou oblastech své tvorby. Lamač měl schopnost vytvořit na obrazech spojení zážitků z přírody s geometrickými prvky pomocí barev a tvarů, světla a stínu se skrytým významem a posláním. Publikace je koncipována jako ucelený vhled do autorova výtvarného díla a také jako pokus o zachycení jeho životní „cesty“, která vedla z malé vesnice Mezno nedaleko Tábora, přes Prahu a úspěšné pracovní období 50.–60. let 20. století, kdy se věnoval průmyslovému textilnímu designu a samostatné a kolektivní výstavní činnosti např. se skupinou MS, přes Tábor a upozadění tvorby v 70. a 80. letech po poslední tvůrčí období 90. let. V knize je kladen důraz na velké množství reprodukcí, které vystihují Lamačův umělecký vývoj. Pohled na jeho životní příběh doplňují vzpomínky Marie Valterové, dcery významného umělce a Lamačova velkého přítele Karla Valtera. Bohuslav Lamač patřil vedle již zmíněného Karla Valtera a grafika Františka Peterky mezi výrazné táborské umělce druhé poloviny minulého století, reprezentující originální malířskou a grafickou tvorbu, inspirující další generaci svých následovníků.
|
