| Kniha "Krumlov – město pod věží" je další v řadě publikací vydaných Českokrumlovským rozvojovým fondem, spol. s r. o., který je majitelem a provozovatelem Musea Fotoateliéru Seidel v Českém Krumlově.
Třetí publikace z ediční řady Seidelova Šumava navazuje formátem i obsahem na úspěšné knihy z let 2016 "Lipno – krajina pod hladinou" a 2017 "Šumava – krajina pod sněhem".
Na fotografiích z Fotoateliéru Seidel, ale i jiných autorů, je zachycena dávná podoba Českého Krumlova, jeho pitoreskních uliček i obyvatel v závěru 19. a v první polovině 20. století. Je to doba, kdy byl Krumlov „hlavním městem šumavské fotografie“. Jeho podobu zachytili fotografičtí mistři Seidel, Wolf, Micko a jiní jako místo, kde se potkávali Češi s Němci, rakousko-uherské mocnářství s první republikou, nacismus s komunismem - starý řád s novým… Texty se propojují se snímky do vyprávění o městě, jehož podobu sice zná celý svět, ale jehož příběh z doby před pouhými sty lety téměř zmizel z paměti…
Publikace je dosud tou nejrozsáhlejší z této ediční řady. Na téměř 300 stranách čtenáři naleznou více než 430 fotografií, z nichž některé byly dosud neznámým objevem. Autoři knihy spolupracovali s paměťovými institucemi, historiky, pamětníky, sběrateli a dalšími lidmi, kteří mají vztah k historii a fotografické paměti Krumlova. Dávné snímky s pomocí dnešních textů a dobových vzpomínek a citací krumlovských autorů z elektronické knihy Kohoutí kříž (www.kohoutikriz.org) vykreslují autentickou atmosféru starého Krumlova. V části nazvané „Hlavní město šumavské fotografie“ je řada nových a mnohdy překvapivých informací o i dosud neznámých krumlovských fotografech a jejich dokumentačním záběru nejen v Krumlově, ale i na širším území Šumavy.
Kniha je protkána medailony, které vyprávějí příběhy zdejších obyvatel. Přináší ale i osudy lidí, kteří byly ve vleku pohnutých dějin 1. poloviny 20. století (židovská rodina Žaludova, Adlerova (Ruth Hálová), dělnice ve zdejším pracovním lágru aj.).
V obrazové části autoři pracují s Nejstaršími dosud objevenými snímky od Franze Kasky z roku 1861 a Franze Polaka z roku 1871.
|
