| Národní muzeum v přírodě rekonstruovalo v letech 2014–2020 Národní kulturní památku Libušín na Pustevnách, kterou v březnu 2014 zdevastoval požár. Hned na začátku bylo rozhodnuto, že tato secesní stavba architekta D. S. Jurkoviče bude obnovena formou tzv. vědecké rekonstrukce. Závazně byla všem participujícím subjektům a dodavatelům uložena podmínka maximální autenticity materiálů a provedení všech prací původními technologiemi. Veškeré tesařské, truhlářské a natěračské práce musely být provedeny ručně, tradičním nářadím a z tradičních materiálů. Z hlediska barevnosti byl objekt rekonstruován do své podoby z roku 1899. Z hlediska tvarové autenticity pak do roku 1925, kdy byly dokončeny poslední přístavby.
Unikátnost celé obnovy Libušína spočívá především ve vědecké rekonstrukci. Hned po požáru bylo vyhořelé torzo objektu zastřešeno pro odborné výzkumy. Po zpracování projektové dokumentace začaly realizační práce. Těžba dřeva byla načasována dle starých zvyklostí do zimního období po úplňku, jedlové a smrkové dřevo bylo stahováno koňskými potahy. Při tesání trámů byly stanoveny nároky na povrchovou úpravu - otesání sekerami a ruční dohoblování s tím, že i veškeré interiérové dřevěné prvky musely být hoblovány ručně. Vedle původních prvků z ohořelého torza byly do budovy navráceny další originální prvky, které byly uloženy v depozitáři muzea z předešlé rekonstrukce. Ty prvky, které nemohly být znovu použity, posloužily k restaurátorskému výzkumu barev. Díky tomu se podařilo navrátit Libušínu původní barevnost v exteriéru i interiéru. Řemeslníci měli předepsané postupy míchání a nanášení barev.
Během samotné obnovy se odborníkům podařilo získat o objektu ještě mnoho důležitých informací, které byly při rekonstrukci uplatněny. Například byl nalezen střep z původních kachlových kamen v jídelně, podle něhož byla provedena rekonstrukce současných kamen. Při rozebírání torza byly pod vestavěným sádrokartonovým stropem objeveny ukryté původní plošně polychromované stropní trámy s rostlinnými motivy a datací 1891. Tyto trámy byly zakonzervovány v původní podobě a navráceny do objektu na své původní místo. Dle Jurkovičových návrhů a historických fotografií byly v interiéru stavby realizovány detaily, které zde před vyhořením nebyly. Například skleněný strop v jídelně s barevnými malovanými motivy, lustr v apsidě, který Jurkovič navrhnul, ale nikdy nebyl v této podobě vytvořen.
Samotná stavba dnes může sloužit jako technologická učebnice pro odbornou ale i laickou veřejnost a v mnoha ohledech se jedná o tzv. funkční vzor. Výše uvedené platí především pro barevnost exteriéru i interiéru Libušína. Po měsících výzkumů byly nátěry exteriérů i interiérů provedeny původními olejovými barvami v technologických postupech dle realizace v letech 1897–1899. Obnovena je tak nejen původní barevnost, ale také správný historický postup nanášení barev, jejich vrstvení, roztírání a celkový pohled.
Funkčním vzorem je také samotné opracování dřeva při rekonstrukci Libušína. Ať už se jedná o stavbu jako celek, zakomponované detaily nebo nábytek v interiéru. Autenticita vědecké rekonstrukce tak jde do nejmenších detailů.
Velmi specifická je pro celý Libušín také kombinace výše uvedené vědecké rekonstrukce a zabudování nejmodernějších prvků a technologií. Do budovy bylo instalováno několik druhů stabilního hasicího zařízení. V kombinaci byl použit sprinklerový vodní systém s vodní mlhou a plynový systém. Plynové hašení si vyžádalo provést stěny jídelny plynotěsné s vložením nepropustné fólie. Dveře jsou opatřeny automatickými zavírači, okna jsou napojena na hlásiče. Veškeré technologie hašení včetně elektroinstalací jsou umístěny v objektu Pustevenka, odtud vedou rozvody podzemními kolektory do Libušína.
Nově je Libušín bezbariérový.
Nedílnou součástí vědecké rekonstrukce Libušina je obnovení tradiční a historické nehmotné kultury v oblasti řemesla. Řemeslníci na Libušíně se postupně učili původní tesařské a další postupy, v praxi se uplatňovaly prvky práce, které již desetiletí nejsou používány. Libušínu se tak podařil vrátit jeho původní genius loci, který mu vdechl básník dřeva Jurkovič. |
