| „Kvůli koronaviru nemůžete ven? Pište paměti!“ S touto výzvou oslovilo v dubnu 2020 Muzeum města Ústí nad Labem seniory izolované v bytech první vlnou pandemie. Průkopnická kampaň sklidila mimořádný ohlas. Zajistila povzbudivou náplň do omezených životů jak autorům, tak i desetitisícům čtenářů muzejního facebooku a webu. Přispěli i rodáci ze stejně postiženého Německa.
Málokdo sepíše vzpomínky. Karanténa se proto zdála vhodnou příležitostí. Jako první dorazil ručně psaný dopis naditý fotografiemi. Dojemný příběh „Kožíšek“ o česko-německém soužití od osmdesátileté Eriky Lischkové se ve čtenosti zařadil mezi rekordní příspěvky v historii muzejního facebooku. Mnozí si tak nejspíš vynahrazovali zavřené muzeum. Senioři se podělili o vzpomínky na válečné osudy, odsun a osídlování pohraničí, pašování, zahradničení, sport i underground. Osobitou formou přispěl pětaosmdesátiletý výtvarník Zdeněk Urban. Představil dětství za války jako komiks. Třiadevadesátiletá Jiřina Plecitá zase rozluštila záhadu slavné fotografie ze srpna 1968 zachycující Felicii přejetou tankem. Patřila totiž právě Plecitým. Zatímco autorka vzpomínala na drama okupace, karanténa ji uvěznila v nemocnici. „Zvláštní, dopsala paměti a umřela. Koronavirus nám nedovolil být s ní... Jsem vděčná za váš podnět k sepisování vzpomínek, byl to krásný a důležitý čas,“ poznamenala dcera Daniela Doubková. Ze vzpomínek sesbíraných pro muzejní kampaň sestavila i tištěnou publikaci. Zásluhou výzvy se do fondu muzejní knihovny dostalo celkem devět do té doby neznámých soukromých vydání regionálních vzpomínek z Čech i z Německa.
První facebookový seriál vyvrcholil po patnácti dílech na konci července, kdy už se život vracel do normálních kolejí. V listopadu, kdy se rozbíhala druhá vlna pandemie, muzeum opět využilo osvědčený formát a tentokrát vyzvalo Ústečany, aby prohlédli rodinná alba a posílali fotografie pořízené v oblíbeném ateliéru Eduarda Majera. Sbírky se totiž právě rozrostly o jeho ateliérový fotoaparát Globica, jenž zachytil tisíce tváří obyvatel města. Pečlivě strojené snímky ze čtyřicátých až osmdesátých let včetně osobních příběhů zachycených pamětníků začaly plnit muzejní facebook. K popularitě nového seriálu přispěl i bonus v podobě aktuální fotky aktérů pořízené v duchu historické předlohy profesionálním fotografem v muzejním ateliéru. „To je tak krásnej projekt! Děláte spoustě lidí radost. Jak je snadné vymyslet dobrou věc týkající se místní historie, ze které se mohou lidé těšit, i když musí být muzeum z pochopitelných důvodů zavřené,“ ohodnotil aktivitu komentářem na facebooku Stanislav Kostiha. Do uzávěrky přihlášek „Gloria Musaealis“ proběhlo 22 pokračování a další příspěvky stále přicházejí.
Oba projekty zásadně zvýšili sledovanost profilu Muzea města Ústí nad Labem na sociální síti Facebook (ID stránky 194448086109). Ten do té doby oslovoval v průměru 30–40 tisíc uživatelů měsíčně, aby během roku 2020 přesáhl 100 tisíc a na této hodnotě se ustálil. Profil muzea nyní sleduje více než 6 600 lidí, z toho ji onačilo lajkem „To se mi líbí“ více než 6200 lidí. To je v Ústeckém kraji vůbec nejvyšší hodnota mezi obdobnými institucemi, v rámci ČR je to výrazně více, než srovnatelné profily krajských muzeí nebo Moravského zemského či Slezského zemského muzea. Srovnání snese i s Národním muzeem sice ne do množství lajků, ale v počtu interakcí ano, což dokládá aktivní zájem veřejnosti o informace na profilu.
Vzhledem k neradostné perspektivě šíření nákazy budou sociální sítě dál hlavním komunikačním kanálem s veřejností a kovidové kampaně ústeckého muzea tedy zatím nekončí.
|
