Muzejní výstava roku

Černé roucho: Náboženská kultura Nového Jičína (1624–1773)
Smyslem výstavního projektu je polemika s dosavadním negativním výkladem působení jezuitského řádu v rámci přesně definovaného prostoru města a panství Nový Jičín. Výstava akcentuje několik interpretačních klišé spojovaných s působením členů jezuitského řádu opírajících se především o jejich majoritní podíl na procesu pobělohorské rekatolizace. Tento úhel pohledu zcela opomíjí jejich přínos v hospodářské, sociální či obecně kulturní rovině či podporu vzdělanosti zahrnující mnohdy progresivní a neortodoxní přístup. Specifická spiritualita a náboženský rozměr působení členů jezuitského řádu představuje samozřejmě nejsilnější část jejich kolektivní identity. V tomto ohledu působili olomoučtí jezuité prostřednictvím „svých“ farářů na několik generací novojičínských měšťanů, s pomocí náboženských bratrstev, poutí, procesí či jiných způsobů symbolické komunikace ovlivňovali lidovou zbožnost a náboženskou senzitivitu. Generační proces pobělohorské rekatolizace a konverze místních obyvatel přecházejících z různých protestantských denominací zpět do řad římskokatolické církve tak probíhal v úzkém sepjetí s olomouckou jezuitskou kolejí, výraznou entitou vnitřní spirituální obnovy a jednou z institucionálních záruk celého procesu v tehdejším prostoru barokní Moravy. Výstava samozřejmě sleduje i tento rozměr jejich působení.
86/2020
Muzeum Novojičínska, p. o.
28. října 51/12, 741 01 Nový Jičín
+420 556 701 156
+420 556 705 393
sekretariat@muzeumnj.cz
http://www.muzeumnj.cz
00096296
Moravskoslezský kraj

Povinné přílohy

V letech 1624 až 1773 byla olomoucká jezuitská kolej, resp. regent jezuitského konviktu v roli patrimoniální vrchnosti a současně patrona zdejší fary i okolních filiálních kostelů. Kněží Tovaryšstva Ježíšova, poměrně dynamicky se rozvíjejícího společenství řeholních kleriků, tak vstupují do města i vesnic novojičínského panství jako hospodářští správci, schvalují volby členů městské rady a výrazně zasahují do komunální politiky, řeší sociální problémy i otázky každodenního soužití a v neposlední řadě jsou garanty obnovy starých římskokatolických rituálů v novém duchu Tridentského koncilu. Manažerské funkce se zde až příliš těsně prolínají s těmi duchovními či pastoračními a téměř stopadesátileté působení členů jezuitského řádu zanechává v institucionální paměti města výrazně negativní stopu. Temný obraz řádu zapustil v oficiální paměti města pevné kořeny. Jaké však byly skutečné interakce členů olomoucké jezuitské koleje a novojičínských měšťanů, sedláků z okolních vesnic či obyvatel novojičínských předměstí? Jak vnímalo několik generací zdejších obyvatel postupnou proměnu zbožnosti v období mezi bitvou na Bílé hoře a nástupem osvícenství? Jak reagovali místní měšťané na nové rysy jezuitské spirituality rozšiřované jejich novými faráři, z nichž byli mnozí odchovanci olomouckého konviktu? Specifická spiritualita a náboženský rozměr působení členů jezuitského řádu představuje nejsilnější část jejich kolektivní identity. V tomto ohledu působili olomoučtí jezuité prostřednictvím „svých“ farářů na několik generací novojičínských měšťanů, s pomocí náboženských bratrstev, poutí, procesí či jiných způsobů symbolické komunikace ovlivňovali lidovou zbožnost a náboženskou senzitivitu. Předkládaná výstava je jedním z pokusů o dokumentaci vzájemných interakcí mezi barokní zbožností ovlivněnou jezuitskou spiritualitou a měšťanským prostředím. V rámci okruhů ONI A MY (jezuité a měšťanská společnost), SAKRALIZACE KRAJINY (Cesta na Horu Olivetskou), NOVÝ JAZYK (Podoby římskokatolické liturgie) a SPOLEČENSTVÍ (Novojičínští měšťané a náboženská bratrstva) sledujeme nejen různé formy symbolické komunikace, ale rovněž sociální interakce jezuitské koleje a bývalého protestantského města. Dalším fenoménům rezultujícím z kontaktu mezi městem a řádem se věnují tematické celky ZBOŽNÝ VLK (jezuitští kněží a ztracené ovce), BOLESTÍ KE SPÁSE (Flagelanti a divadlo zbožné krutosti) nebo PŘÍBĚHY KNIH (O textech a jejich čtenářích).
Zdeněk Orlita, Aleš Knápek
Marcela Polochová, Denisa Jánská (Ostravská univerzita), Vojtěch Dlask, Jonáš Svoboda
16.11.2020
12.9.2021
Zdeněk Orlita
zdenek.orlita@muzeumnj.cz

Nepovinné přílohy

Petr Horák, Eduard Piterka
Zdeněk Orlita, Kristýna Kľčíková, Stanislav Kľúčik
Zdeněk Orlita, Martin Feikus
Kolekce animací (formát MP4), ambientní hudební podkres (formát MP3), doprovodná videa k výstavě (formát MP4) viz přesný soupis níže.
S ohledem na platná epidemiologická opatření je výstava komunikována prostředictvím kolekce autorských animací v rámci sociálních sítí (Facebook, Youtube). Koncert JEZUITSKÉ NEŠPORY Koncert hudebního souboru :||: RITORNELLO :||:: realizovaný u příležitosti výstavy ČERNÉ ROUCHO (Žerotínský zámek Nový Jičín, 8. 12. 2020). V Trámovém sále Žerotínského zámku zazněly koncem loňského roku skladby jezuitských autorů Friedricha Bridela, Felixe Kadlinského, Bartholomea Christelia nebo Christopha Todtfellera. Zpívaná modlitba Nešpor (podvečerní modlitby Breviáře) byla modleným koncertem a znásobenou modlitbou. Koncert dostupný na youtube kanále Muzea Novojičínska: https://www.youtube.com/watch?v=7ZL3eMKqNCs OPUS ANIMATUM aneb kontemplace v pohybu I.-VII. Výstavu doprovází kolekce krátkých animací z dílny Marcely Polochové a Denisy Jánské (Ostravská univerzita) a hudebního skladatele Vojěcha Dlaska a Jonáše Svobody oživujících výjevy na obrazových tezích jezuitské univerzity. Soubor krátkých filmů Vám představí zejména teze ohlašující v 17. a 18. století veřejné disputace novojičínských měšťanů a bude k Vám promlouvat jazykem barokní jezuitské spirituality. Animace pronikají do zdánlivě černobílého světa barokní grafiky a na pár prchavých sekund tak vytváří OPUS REDIVIVUM (dílo znovuoživené) nebo OPUS RENATUM (dílo znovuzrozené) či pro někoho snad OPUS IN MOTU (dílo v pohybu). MĚSTO A ŘÁD Na podkladě veduty města z roku 1744 sleduje animace proměnu barokního města, a to především s ohledem na kultovní stavby a drobné sakrální objekty v rámci městského prostoru. Autorem Animace je Marcela Polochová a Denisa Jánská, hudební stopu připravili Vojtěch Dlask a Jonáš Svoboda.
1. Vzácný objev. Ve farní knihovně ležel unikátní výtisk starý 500 let (Magazín Patriot, 18. 2. 2020); 2. Farní knihovna na Novojičínsku skrývala vzácný tisk Utopie z roku 1518 (iDNES, 22. březen 2020); 3. Muzeum Novojičínska objevilo ve farní knihovně Utopii ze 16. století (TV Polar, 3. březen 2020); 4. Černé roucho „zahalí“ Muzeum Novojičínska (TV Polar, 11. prosinec 2020); 5. Výstava Černé roucho v muzeu je odložena, koncert se konal (TV Polar, 17. prosinec 2020); 6. Výstava Černé roucho v Muzeu Npvpjičínska si své návštěvníky zaslouží (TV Polar, 12. 2. 2021). Kolekce animací OPUS ANIMATUM (projekce v rájmci výstavy, publikováno na sociální sítích): OPUS ANIMATUM I. (Panna Maria Bolestná jako matka moudrosti), OPUS ANIMATUM II. (sv. Ignác z Loyoly), OPUS ANIMATUM III (sv. František Xaverský), OPUS ANIMATUM IV. (sv. Filip Neri), OPUS ANIMATUM V. (sv. Jan Nepomucký), OPUS ANIMATUM VI. (sv. Jiří), OPUS ANIMATUM VII. (sv. Jan František Régis), MĚSTO A ŘÁD (animace veduty města Nový Jičín z roku 1744). Kolekce krátkých doprovodných filmů k výstavě (instalováno v rámci výstavy, publikováno v rámci sociálních sítí): Christoph Todtfeller (dabing korespondence regenta jezuitského konviktu v Olomouci, rok 1673–1674), knihy a příběhy (úvodník k výstavě pro sociální sítě), knihy a příběhy (Utopie Thomase Mora), logo výstavy (IHS, ozvučeno). Dokumentace doprovodných akcí: Koncert Jezuitské nešpory (proběhl 8. 12. 2020 v prostoru Žerotínského zámku v Novém Jičíně). Virtuální verze výstavy – S ohledem na probíhající protipandemická opatření připravilo Muzeum Novojičínska virtuální verzi výstavy dostupnou na adrese: https://my.matterport.com/show/?m=7a2vGeqDKmV

Fotogalerie

Videodokumentace

nahoru