| Lidovou skulpturou v Pojizeří se dosud fundovaně zabývali pouze Josef a Jana Scheybalovi (Umění lidových tesařů, kameníků a sochařů v severních Čechách, 1985). Po roce 1990 se tato stala „ohroženým druhem“, a Muzeum Českého ráje v Turnově proto s podporou MKČR zahájilo rozsáhlý terénní a archivní výzkum
v regionu. Historik umění MČR, PhDr. Miroslav Cogan, vytvořil v průběhu osmi let databázi více než 600 objektů dochovaných v okresech Semily, Jablonec n. N., Jičín a Liberec. Nová zjištění byla zčásti publikována v odborných periodikách, ale projekt nakonec vyústil do podoby monografie. Úvod zasazuje pojizerské kameníky do širšího kontextu maloměstské a venkovské sakrální skulptury 18. a 19. století v severo-východních Čechách a na Moravě, v oblastech výskytu pískovce. Následující medailony „řezbářů“ Ignáce Martince, Františka Prokopa, Jana a Josefa Zemanů a Matěje Berana přinášejí množství nových biografických údajů, atribucí a datací. Napravujeme tak řadu omylů a chybných připsání, jež někdy Scheybalovi konstruovali bez faktografické opory. Kapitola „Ochránci a pomocníci“ přibližuje roli drobných kamenických děl v životě tehdejšího venkovského člověka. V připojeném obrazovém katalogu se čtenář také seznámí s nejčastěji se vyskytujícími světci a jejich atributy. V současnosti zaznamenáváme vzrůstající zájem o tyto sochy a kříže, jejich ochranu a obnovu. K větší informovanosti a iniciativě obecních správ a veřejnosti
v tomto směru proto směřuje závěrečná kapitola „Co pro ně můžeme udělat?“ Čtenáři kromě bohatého obrazového doprovodu ocení čtivý text. Řezbáři v kameni se tak mohou uplatnit v muzejní a památkářské praxi, ale mají ambici oslovit i obce a laickou kulturní veřejnost. Do soutěže ji přihlašujeme jako příklad hodnotného výstupu vědeckovýzkumné činnosti regionálního muzea v oblasti ochrany kulturního dědictví.
|
