| Památník je věnovaný životu a literárně-dramatickému dílu osobností české literatury přelomu 19. a 20. století Aloisi (1861–1925) a Vilému (1863–1912) Mrštíkovým. Sídlí v obci Diváky v domě, jejž koupil na začátku 20. století Vilém Mrštík. Po Vilémově smrti v roce 1912 se jeho manželka Božena odstěhovala zpátky do rodného Hejčína a dům obýval až do konce svého života Alois Mrštík. Pak dům přešel do cizích rukou. Část někdejšího vybavení domu z času Mrštíků však zůstala zachována, neboť ještě v době, kdy žil Alois, projevily některé tehdejší paměťové instituce zájem o vybavení původního Vilémova domu a také o drobné osobní předměty tohoto spisovatele a dramatika. Některé věci z pozůstalosti po Vilémovi tak nejprve získalo nedaleké muzeum v Kloboukách u Brna, dále také Sdružení výtvarných umělců moravských, které v Domě umělců v Hodoníně (dnes Galerie výtvarného umění v Hodoníně) vystavovalo předměty v takzvané Vilémově jizbě. Po smrti Boženy Mrštíkové († 1958) se majitelem její pozůstalosti stalo Vlastivědné muzeum v Olomouci. Počátky památníku sahají do roku 1958, kdy se v Divákách ustavilo Sdružení přátel bratří Mrštíků, které v někdejším Vilémově domě instalovalo první malou výstavu k 95. výročí jeho narození. V této době dům zakoupila obec Diváky a svěřila jej do správy břeclavského okresního úřadu. Nově vzniklý památník se spolu s mikulovským, břeclavským a klobouckým muzeem stal od roku 1963 součástí Okresního vlastivědného muzea v Mikulově, zřizovaného Okresním národním výborem Břeclav. V témže roce začalo mikulovské muzeum v Divákách připravovat první stálou expozici, jež byla věnována 100. výročí narození Viléma Mrštíka. Výstava byla vytvořena ve spolupráci s literárním oddělením Moravského zemského muzea v Brně. Další expozice vznikla již v režii Regionálního muzea v Mikulově a otevřena byla v červenci roku 1982. S drobnými úpravami zde zůstala až do konce roku 2017.
V letech 2019-2021 proběhla rozsáhlá rekonstrukce celého objektu a muzeum zde vybudovalo novou expozici. Kombinuje v sobě moderní výstavnické prvky s prezentací tradice, která je v severní části hanáckého Slovácka téměř všudypřítomná. Protože byl Vilém Mrštík vášnivým sběratelem, je památník vybaven lidovým nábytkem, jejž si spisovatel přivážel z nejrůznějších koutů Moravy. Kromě něho jsou tu zastoupeny také další předměty jeho sběratelského zájmu, zejména keramika nebo vyřezávané polychromované hračky. Návštěvníky provázejí po domě prostřednictvím audiovizuální techniky samotní členové rodiny Mrštíků – bratři Vilém a Alois a Vilémova žena Božena. Zavedou je také do vesnické malotřídky v Divákách, v níž Alois vyučoval, a bratři se zde představí též jako velmi úspěšní včelaři – Vilém dokonce obor včelařství obohatil o několik technických inovací. V nové expozici nejsou opomenuti ani mladší bratři obou literátů Norbert a František a také jejich otec, který v domě s Vilémem pobýval. Prostor je věnován rovněž Boženě Mrštíkové, která se do konce svého života věnovala vlastní tvorbě a budování odkazu svého muže Viléma i švagra Aloise. Nová expozice v Památníků bratří Mrštíků v Divákách, naplněná atmosférou doby a prostředí, v níž tehdy Alois a Vilém žili, přináší v zajímavých kontextech mnohé poznatky přibližující autory děl, s nimiž se stojí za to seznámit.
|
