| Historie mlynářství, důmyslné strojní vybavení mlýnů, zajímavé osudy mlynářů, regionální pověsti, ukázky modelů mlýnů a jejich složení, plány, mapy a projekty – to vše připomíná dobu, kdy na vodních tocích téměř každé 2 km klapalo vodní kolo, či hučela turbína. Mlýny jako soukromé a družstevní provozy začaly ubývat již za 2. světové války. K jejich další radikální redukci došlo po roce 1948, a pak v průběhu 50. a 60. let 20. století. Do současné doby v celém povodí řeky Úslavy zbyl z původních cca 140 provozů jen jeden mlýn, který dodnes zpracovává obilí, byť jen pro krmné účely.
Cílem výstavy je připomenout obrovský význam mlýnů, v nichž se zpracovávala surovina pro základ stravy – pro chléb. Dále upozornit na technické skvosty, které se dodnes v řadě vesnic objevují a bývají brány jako samozřejmost, byť jich každým rokem více a více ubývá.
Mlýnské usedlosti dotvářely od středověku naši krajinu a obzvláště důmyslné umělé vodní plochy ji činily a mnohde dodnes činí malebnou. Minimální péče o náhony, haltýře, nádržky, ale i mlýny samé směřuje v posledním půlstoletí k postupnému zániku snad nejvýznamnějších lidových usedlostí na venkově.
Fotografický materiál vedle sebe kontrastně ukazuje pokusy majitelů o zachování mlýnských usedlostí. Stejné rozdíly jako jsou ve stavu mlýnů a mlýnic jsou i v osudech mlynářských rodů, které mnohdy věrně kopírují současný stav mlýnských usedlostí. Násilné zastavení mlýnů v polovině 20. století se podepsalo jak na lidech, tak i na jejich živnostech.
Téma výstavy rozvržené do dvou zámeckých místností veřejnost natolik oslovilo a zaujalo, že před jejím zakončením bylo rozhodnuto, že výstava bude prodloužena do konce roku 2011. Musela však být reinstalována do jediné místnosti. Protože zájem o mlýny ani na sklonku roku neopadl, byla výstava znovu prodloužena zatím do konce roku 2012.
|