| Výstava je jedním z výstupů česko-rakouského projektu Kulinářské dědictví/Kulinarisches Erbe ATCZ288 zaměřeného na kulturu stravování v Čechách, na Moravě a ve Vídni v letech 1750–1918. Výstava si klade za cíl představit nejen vídeňskou kuchyni, která se etablovala především v letech po Vídeňském kongresu (1815) jako svébytný fenomén vzniklý vzájemným ovlivňováním národních kuchyní v centru Habsburské monarchie, ale především lidovou kuchyni česko-moravsko-dolnorakouského prostoru, ze které pocházely mladé dívky, které odcházely od poloviny 19. století do Vídně za prací a přinášely s sebou jídelní zvyklosti a recepty na domácí, převážně moučné pokrmy, které výrazným způsobem ovlivnily podobu klasické kuchyně hlavního města monarchie. Vedle obecně (urbanizace, změny v zemědělství, průmyslová revoluce, doprava apod.) i konkrétně pojatých výstavních panelů (osobní příběhy, charakteristika kuchařských knih a jídelních zvyklostí venkovského obyvatelstva v čase podzimu a zimy), se návštěvníci seznámí se zajímavými sezónními recepty, hmotnou kuchyňskou kulturou (tradiční kuchyňské vybavení z přelomu 19. a 20. století, kávová kultura, regionální zajímavosti – zpracování chřestu a okurek) a tradičním štědrovečerním stolem jižního pohraničí, obohaceným modely vybraných jídel. Výstavní panely vznikly ve spolupráci s Univerzitou Parise Lodrona v Salzburgu, Muzeem hospodářství a společnosti ve Vídni a Muzeem Jindřichohradecka. Výstavní exponáty pocházejí ze sbírky JMM ve Znojmě, Muzea v Ivančicích a Südmährisches Heimatmuseum Thayaland v Laa an der Thaya. Výstava je zajímavá nejen svým tématem, ale i novým pohledem na vídeňskou kuchyni, vycházejícím ze studia starých kuchařek a důsledků kulturního transferu mezi Vídní a historickými zeměmi Habsburské monarchie. Jeho výsledkem jsou kromě zmíněné výstavy i dvě knižní publikace. |