| Muzeum se nachází v objektu původně minoritského a posléze františkánského kláštera v Plzni, jedné z nejvýznamnějších a nejstarších středověkých památek města. Klášter byl budován minority od 80. let 13. století, jak dokládají archeologické nálezy získané výzkumem při rekonstrukci objektu. Za husitských válek byl z východní strany poničen. Stavebně byl obnoven kolem roku 1460 a na přelomu 17. a 18. století byl částečně přestavěn do barokní podoby. V roce 1951 byl odebrán řádu františkánů a sloužil jako ubytovna učiliště, posléze jako vysokoškolská kolej. V roce 1957 byl objekt přidělen Západočeskému muzeu v Plzni jako pracoviště oddělení archeologie a starších dějin. V roce 1991 byl navrácen řádu františkánů, kteří jej v roce 1995 převedli na Biskupství plzeňské. Klášter byl v průběhu přelomu 19. a 20. století obklopen nově vzniklou zástavbou a zůstal tak veřejnosti skryt. Od roku 2000 došlo k postupnému uvolnění z novodobé zástavby a současně došlo k jeho postupné rekonstrukci, která vyvrcholila v letech 2009–2012 dokončením celkové obnovy klášterních budov. Ve stavebně nejhodnotnějších částech kláštera bylo v roce 2012 vybudováno Muzeum církevního umění plzeňské diecéze jako pobočka Západočeského muzea v Plzni.
Muzeum je koncipováno jako soubor křesťanských reálií, který seznamuje návštěvníka se světem křesťanské víry. K dosažení tohoto cíle používá výtvarných děl, bohoslužebného náčiní, církevních rouch a dalších předmětů, které spolu s doprovodnými texty uvádějí návštěvníka do křesťanského světa a vysvětlují jejich význam a funkci. Muzeum je výsledkem spolupráce Západočeského muzea v Plzni, Biskupství Plzeňského a Ateliéru Soukup. Historická výtvarná díla představují historické osoby a světce, včetně některých dějů ze života svatých. Představena je Panna Maria, apoštolové, světci a život Krista. Přiblíženy jsou liturgické předměty sloužící kultu, liturgický rok a důležité okamžiky v životě křesťanů. Expozice není jen přehlídkou uměleckých děl, ale má i vzdělávací obsahovou náplň. Muzeum představuje také plzeňskou diecézi, dějiny křesťanství v západních Čechách, patrona plzeňské diecéze bl. Hroznatu, samotný klášter a jeho stavební vývoj a řád františkánů v Plzni. Expozice je doplněna projekčním sálem, kde je na velkoplošné obrazovce promítán film o vývoji církevní architektury v západních Čechách, vytvořený pro tuto expozici. Na třech počítačových infopointech je pak rozsáhlá doprovodná dokumentace k tématice křesťanství a uměleckých děl vztahujících k církevnímu umění na západě Čech. Vrcholem prohlídky muzea je „klenotnice“ vystavující nejcennější umělecká díla evropského významu, liturgické předměty a roucha z farností Biskupství plzeňského a depozitářů Západočeského muzea v Plzni.
Z nejvýznamnějších interiérů kláštera je v rámci muzea veřejnosti zpřístupněn ambit a dvůr kláštera, dále kapitulní síň s původními gotickými nástěnnými malbami životopisného cyklu sv. Barbory. Je zde umístěna i freska s nejstarším vyobrazením Plzně, přenesená ze zaniklého kláštera dominikánů v Plzni. Návštěvník může obdivovat architekturu klášterního ambitu, letní refektář, využívaný jako výstavní síň, nebo mobiliář původní klášterní knihovny. Rekonstrukce objektu a vybudování muzea rozšířilo kulturní možnosti návštěvníků a obyvatel Plzně a významně tak přispělo i k naplnění projektu Evropské město kultury Plzeň 2015.
|
