10.4.2017

Seminář Etnografické komise v Ostravě 2016

Podzimní seminář etnografické komise Asociace muzeí a galerií České republiky se uskutečnil ve dnech 11. – 12. 10. 2016 v Ostravském muzeu v Ostravě.

Podzimní seminář etnografické komise Asociace muzeí a galerií České republiky z. s.

11. – 12. 10. 2016, Ostravské muzeum, p. o.

 

Jak už bývá při pracovních setkáních etnografů či etnologů naší země zvykem, jedním ze základních kritérií výboru EK AMG a motivátorů pro všechny, je výběr adekvátního místa konání semináře. Motivující se stávají ta kolegiální muzea, kde je možné vidět kvalitní výstupy realizovaných projektů, ať již jde o revitalizace objektů, v nichž jsou naše paměťové organizace zasídlené, či dokonce je možné poukázat na dobrou praxi v oblasti vybudování nových depozitářů, expozic, výstav či jiných specifik muzejní práce, které jsou něčím výjimečné.

Tentokrát se ve dnech 11.-12. října 2016 s finanční podporou Ministerstva kultury České republiky uskutečnilo podzimní zasedání etnografické komise AMG ČR, z. s. v Ostravě a místem konání a garantem realizace se t stalo Ostravské muzeum, p. o.

Na třicet odborníků oficiálně uvítala Mgr. Lenka Černíková, Ph.D.

Seminář se zabýval v rámci oficiálních příspěvků a také formou diskusí standardními okruhy, mezi nimiž k zásadním patří oblast sběru předmětu muzejní povahy a jejich kritická selekce, digitalizace muzejních sbírek, zpřístupňování sbírkových databází veřejnosti, výstupy pověřených pracovišť MK ČR, nemateriální statky tradiční lidové kultury ČR, krajské seznamy, muzejně pedagogická praxe či projekty a počiny poslední doby. Pro jednací bloky byl připraven přednáškový sál Ostravského muzea, kde se moderování prvního bloku ujaly Mgr. Veronika Hrbáčková (Vlastivědné muzeum v Olomouci), Mgr. Markéta Palowská a Bc. Andrea Węglarzyová (Ostravské muzeum, p. o.).

První den byl věnován především interpretaci odborných referátů a diskusních příspěvků, druhý den následovala odborná exkurze. Příspěvky byly nejrůznější povahy.

Inspirativní diskusní příspěvek vybízející k zamyšlení a dalšímu řešení z pera Aleny Kalinové (Etnografický ústav Moravského zemského muzea) vycházel z vlastních zkušeností a týkal se Spolupráce s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových, který od roku 2002 nabízí muzejním institucím předměty pocházející z odúmrtí, nebo předměty zabavené policií ČR, u nichž nebyl zjištěn původní vlastník.

Muzea tak mohou bezúplatně získat předměty do svých sbírek. Jde ovšem o byrokraticky zdlouhavý proces. Autorka však upozornila na některé negativní skutečnosti. ÚZSVM oslovuje svou nabídkou pouze instituce řízené MK ČR (tj. hlavní muzea a NPÚ), vzhledem k majetkoprávním vztahům nejsou brána v potaz regionální muzea, která by si předměty, jež by chtěla získat, měla zakoupit v dražbě. 

Velká muzea často nemají o nabízený materiál regionální povahy a navíc většinou z mladšího období zájem. Např. MZM získalo řadu předmětů z Vyškova, kde se nachází známé muzeum, pro něž by vzhledem k mnoha okolnostem byl tento zisk větší m přínosem.

Výběr předmětů je dále prováděn pracovníky ÚZSVM, kteří bez patřičné odbornosti nejsou schopni určit muzejní hodnotu zachovaných věcí. Většinou upozorní na obrazy, sochy, nábytek, keramiku či sklo, méně často na doklady všedního života, zcela opomíjejí dokumenty, fotografie a další tištěný materiál, který však má pro muzejníka vysokou a nenahraditelnou hodnotu.

Autorka seznámila se svými zkušenostmi a poukázala na paradoxní situace, které je možné při  přebírání předmětů od ÚZSVM zažít. 

Uvedený příspěvek by měl být signálem a upozorněním na systémovou nedokonalost převádění uvedené formy majetku na muzejní instituce, na obcházení či dokonce diskriminaci regionálních muzeí, která by vzhledem ke své povaze a lokálnímu ukotvení předmětů v konkrétním místě nabízený majetek mohla zohlednit a zúročit ve své odborné činnosti mnohem lépe.

Vanda Jiříkovská se naopak ponořila do minulosti v příspěvku Ohlédnutí za etnografickými výzkumy na Ostravsku (léta 1963-1969.) V šedesátých letech 20. století prováděl kolektiv pracovníků tehdejšího Ústavu etnografie a folkloristiky ČSAV v Praze etnografické výzkumy na Ostravsku. Autorkou projektu a vedoucí výzkumu byla PhDr. Olga Skalníková, CSc. Podle původního záměru se počítalo s vydáním monografie, k němuž nikdy nedošlo.

Účastníci výzkumu tehdy zpracovali část získaného materiálu v dílčích studiích. O. Skalníková byla autorkou studie o společenském životě a společně s J. Šťastnou zpracovaly Svatby na Ostravsku. J. Šťastná publikovala studii o zemědělském hospodaření horníků, J. Noušová psala o životě v hornických koloniích.

V. Tůmová (dnes Jiřikovská) vytěžila zajímavý materiál týkající se rodinného života, příbuzenských vztahů, a rovněž materiálový příspěvek o masopustní tradici. M. Janotka zpracoval téma ruční práce horníků, V. Karbusický prováděl výzkum hudebnosti, L. Volbrachtová a G. Sokolová se věnovaly lidovému vyprávění.

Nedávno byla vydána vynikající publikace Úsměv a smích. Anekdoty a humorky slezského venkova a hornického Ostravska, autorem jichž byl Antonín Satke.

 Lze predikovat, že část dosud nezpracovaných materiálů z výzkumů je uložena v archivu Etnologického ústavu, některé materiály předala O. Skalníková též do ostravského muzea. Podle informací dr. Noušové se k uspořádání některých výsledků výzkumů připravoval nedávno zemřelý ostravský historik dr. Myška.

Jakkoli byly výsledky výzkumů na Ostravsku v šedesátých letech 20. století neúplné, shromáždily mnoho cenných poznatků. Nepochybně by bylo zajímavé a doslova nutné jejich srovnání se současnou podobou lidové kultury v uvedené oblasti.  Je to výzva pro doktorandy či nové zájemce o náš obor, kteří jsou s tímto regionem bytostně svázaní. 

Markéta Valtrová Kašparová představila projekt Dráteníků rok, který byl v termínu od 17. 6. do 11. 9. 2016 realizován v malých výstavních prostorách Regionálního muzea v Teplicích, p. o. Výstava a vše na ní navazující prezentovala současnou podobu drátenického řemesla, exponáty byly dílem dráteníků, kteří působí v cechu českomoravských uměleckých dráteníků. Samostatnou součástí výstavy byla prezentace lidové keramiky a porcelánových nádob z historických sbírek RMT, které jsou opatřeny drátenickou technikou. V závěru referování bylo autorkou konstatováno, že současná tvorba dráteníků v ČR se odehrává spíše v oblasti umělecko-řemeslné, klasické funkční řemeslné drátenické činnosti aplikované na předmětech jako opravy a zpevňování nádob, dnes dráteníci využívají spíše jako dekoraci, prezentují dále inovativní podobu autorské tvorby – např. drátované plastiky, šperky kombinované např. s kameny, skleněnými korálky, ale nezapomínají ani na praktické předměty, které si stále zachovávají svou funkčnost v domácnostech.

Na jednací bloky navázala první den prohlídka stávajících výstav a stálých expozic Ostravského muzea. Přítomní se zúčastnili komentované prohlídky etnografické expozice s názvem „Lidová kultura na Ostravsku“ autorky Mgr. Markéty Palowské. Expozice byla otevřena na jaře roku 2009 a je tematicky zaměřena na opakující se celoroční cyklus zaniklých, přetrvávajících a obnovených lidových obyčejů na území současné Ostravy, Ostravska a částečně také Těšínského a Opavského Slezska. Ze vzácných sbírkových předmětů jsou zde k vidění například podmalby na skle a vyřezávané sochy svatých z 19. století, nebo tzv. bludovická keramika, které jsou doplněny nemalým množstvím zvykoslovných předmětů (masopustní masky, velikonoční karabáče a další). Komentované prohlídky nejcennějšího skvostu ve sbírkách Ostravského muzea, Maškova orloje se ujala H. Lipnická. Orloj zhotovil v letech 1924 až 1935 technicky zručný samouk Jan Mašek, který jej v roce 1967 věnoval městu Ostravě a město Ostravskému muzeu u příležitosti 700. výročí vzniku Moravské Ostravy. Nejedná se o orloj venkovní, je určen do interiéru. Skříň, ve které se nachází veškerý mechanismus, je vyřezána z ořechového a třešňového dřeva. Ústřední výzdoba je převážně z pozlaceného kovu. Orloj obsahuje celkem 2500 součástek a má 51 funkcí. Skládá se ze 4 základních částí: hodinového číselníku, části kalendářní, astronomické a planetární. Funkční by měl být do až do roku 3000. V současné době se o jeho údržbu stará vnuk Jana Maška Jiří Maštera. Přítomní zhlédli novodobý orloj na průčelí budovy (nové přístavby) Divadla loutek Ostrava, nacházejícího se v blízkosti muzejní budovy.  Skládá se ze symbolu hvězdné oblohy a trojích dveří, které se za hudebního doprovodu postupně otevírají a v nich se pohybují veliké dřevěné figury krále, královny, čerta, anděla, smrtky a kašpárka. Orloj se spouští od osmé hodiny ráno do osmé hodiny večer v každou sudou hodinu. Výtvarníkem orloje je Tomáš Volkmer, loutky vyřezal Pavel Skorkovský a hudbu složil Vlastimil Ondruška. Orloj poprvé zazněl v roce 2011.

Po diskusním bloku, v němž došlo ke zhodnocení obsahu jednotlivých příspěvků byli účastníci semináře pozváni na literárně dramatický pořad s hudbou s názvem Nejen o Josefovi a Boženě, jehož autorkou, režisérkou a jednou z účinkujících byla etnografka pořádající instituce Markéta Palowská. Pořad byl napsán pro vernisáž výstavy Ty děti mně největší starost dělají, pojednávající o potomcích Boženy a Josefa Němcových, která se uskutečnila 11. 10. 2015 v Ostravském muzeu. Výstava je společným dílem Památníku národního písemnictví v Praze, Muzea Boženy Němcové v České Skalici, Muzea Šechtl &Voseček v Táboře a Muzea textilu UPM v České Skalici a navázala na předchozí autorské výstavy M. Palowské z let 2006 a 2009 s názvem Krásná Barbora – odvážná Božena.

Poznávací program druhého dne byl vyhrazen k návštěvě několika zajímavých historických objektů na území města Ostravy, který pro přítomné připravili M. Palowská, A. Węglarzyová a Ing. Miloslav Rucki.

Dopoledne patřilo prohlídce národní kulturní památky Důl Michal ve slezské části Ostravy, Michálkovicích. Tamní zaměstnanci ji nazvali Cesta havíře do práce a přítomní se tak mohli seznámit s každodenní prací havíře od doby jeho vstupu do areálu dolů až po skončení dané směny. Důl Michal byl černouhelným hlubinným dolem. Po ukončení těžby zůstal zachován komplex povrchových budov z let 1912–1915 s původní strojovnou a elektrickými stroji a dalšími zajímavostmi. Počáteční historie dolu souvisí se snahou tehdejší rakouské monarchie podporovat hornictví. První vyhloubenou jámou byla jáma Ferdinand, druhá Michal podle zesnulého c. k. dvorního rady Michaela Layera. Roku 1856 koupila dům společnost Severní dráhy Ferdinandovy. V roce 1945 byl důl v rámci znárodnění začleněn do Ostravsko-karvinských kamenouhelných dolů, n. p. a následující rok byl přejmenován podle sociálně demokratického poslance rakouského říšského sněmu Petra Cingra. Pak se název dolu ještě několikrát změnil. Důl ukončil svoji těžbu k 30. 5. 1993 a poslední klec vyjela 2. 6. 1994. V roce 1995 bylo dokončeno zasypání těžní jámy. Ještě v roce 1994 převzalo celý areál Ministerstvo kultury České republiky a zřídilo zde Průmyslové muzeum v Ostravě (fungovalo do roku 2000). MK ČR předalo areál dolu Památkovému ústavu. Nyní spadá Důl Michal pod Územní památkovou správu v Kroměříži.

 

Po přátelském posezení v rámci oběda v areálu Dolu (v restauraci U Cingra) se všichni přesunuli zpět do centra Moravské Ostravy, kde seminář uzavírala návštěva církevních dominant Moravské Ostravy, chrámu sv. Václava (nejstarší na území Ostravy, 1297) a katedrály Božského Spasitele (1889), kde se průvodcovství ujali M. Palowská, farář římskokatolické farnosti Moravská Ostrava Msgr. Jan Plaček a kolegyně Lipnická.  Farní kostel sv. Václava byl ve 13. století obklopen hřbitovem, farou a školou a představoval duchovní centrum středověké a raně novověké Moravské Ostravy. Tehdy byl největší a reprezentativní stavbou ve městě. Zasvěcení sv. Václavovi odkazuje k olomouckému biskupovi Brunovi ze Schauenburka, zakladateli města a patronovi chrámu, protože totéž patrocinium má i olomoucká katedrála. V průběhu věků prošel kostel mnoha stavebními úpravami (renesance, baroko aj.). Dodnes však můžeme obdivovat jeho raně gotický interiér.

Pro etnografy a historiky je toto místo významné také tím, že zde začínal svou kněžskou dráhu pozdější orientalista prof. ThDr. Alois Musil (1868–1944), rodák z Rychtářova u Vyškova, který pobýval v dnes již zbořené faře (na témže místě je dnes budova křesťanské televize Noe a křesťanské centrum Telepace, v sousedství pak moderní budova biskupství). V Ostravě působil ještě v době, kdy se začala stavět katedrála Božského Spasitele, architektonické dílo konce 19. století (1883–1889). Jedná se o trojlodní baziliku, do níž se vejde až 4000 lidí. Katedrála byla postavena z důvodu rostoucího počtu obyvatel, zejména věřících, protože prostor kostela sv. Václava již nedostačoval. V loňském roce byla katedrála zrekonstruována a tak se mohli účastníci etnografického semináře obdivovat její znovunabyté kráse. Slavnostní znovuotevření se uskutečnilo v neděli 22. 11. 2015 a při té příležitosti zde byly v jedné z bočních kaplí uloženy ostatky papeže Jana Pavla II. Součástí hlavního oltáře jsou ostatky patronky Slezska sv. Hedviky. V současné době je katedrála hlavním chrámem ostravsko-opavské diecéze.

Jednání v Ostravě se zúčastnilo 28 kolegů z celé ČR. Díky kolegialitě a ochotě zdejších kolegů byla připraveno skvělé zázemí pro jednání, diskusi i další neformální program. 

Poděkování patří ředitelství instituce a pracovitým vstřícným kolegům, kteří se o konání semináře v Ostravě postarali a zhostili se ctí. Velký dík patří Asociaci muzeí a galerií ČR a Ministerstvu kultury ČR za přízeň a finanční podporu. Naše pracovní semináře poskytují příležitost konfrontovat vlastní práci, navzájem se inspirovat, a novými poznatky a zkušenostmi tak obohacovat sami sebe ve prospěch našeho odborného uplatnění v paměťových institucích a také rozšiřovat atraktivitu a jedinečnost našich výstupů plynoucí z naší profese.

Jarní jednání EK AMG ČR se uskuteční v Regionálním muzeu v Litomyšli, podzimní pak v Muzeu regionu Valašsko ve Vsetíně.

 

Zpět

NOVINKY A AKTUALITY

Podzimní seminář členů Etnografické komise AMG ČR (dále jen EK AMG), který byl mimo jiné volební, se uskutečnil v prostorách Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici.

4. – 5. 10. 2017 - Muzeum regionu Valašsko, p. o., Horní náměstí 2, 755 01 Vsetín

Fororeportáž z jarního semináře Etnografické komise v Litomyšli 2017

nahoru