| Tématem monografie je problematika daná zálibou několika generací Třebíčanů – oslavu Vánoc spojovali se stavbou domácího betlému, který si obvykle sami vytvořili. Popis vzniku a proměn této záliby nevychází pouze z ústní tradice, jak tomu bylo ve starších zpracováních, ale z revizního výzkumu sbírek Muzea Vysočiny Třebíč a prospekce farních matrik. Díky tomu se závěry v této monografii liší od těch, které se opakují v dosud publikované literatuře.
První betlémy v Třebíči vznikly na sklonku 18. století, tehdy se z Vrchlabí přiženil malíř Václav Hartmann (†1809). Okolo roku 1842 namaloval František Hartmann (1788–1855) pro soukeníka Kašpara Papírníka cca 500 figurek pastýřů, ovcí, krav, smrků a celý průvod Tří králů. Tím, že je přidal do rodinného betlému, přenesl scénu Kristova narození do místní krajiny – vznikl první betlém třebíčského typu.
Okolo roku 1870 si podle figurek betlému Kašpara Papírníka začal malovat vlastní betlém Antonín Čeloud (1839–1918), z napodobenin vytvořil vynikající celek. Okolo roku 1900 se ve městě stavělo asi 60 velkých betlémů a o Vánocích se chodilo „po betlémech“ – Třebíčané se navštěvovali a prohlíželi svá díla. Dnešním pohledem Vánoce představovaly výroční výstavu. V roce 1943 vyzval Muzejní spolek betlemáře, aby poskytli ukázku své tvorby. Reagovaly na ni téměř tři desítky aktivních malířů figurek a vznikla tabla, jejichž reprodukce je v obrazové části.
Závěrečná část je věnována některým betlemářům a bližšímu popisu jejich děl, která ve své době představovala vzor pro jiné. Nechybí ani srovnání s podobnými betlemářskými oblastmi. Publikace má rozsáhlou obrazovou přílohu, která ukazuje scenérie betlémů od počátku 20. století až do současnosti.
|
