| Galerie hlavního města Prahy připravila dlouho očekávanou retrospektivní výstavu Jitky Svobodové, malířky, autorky kreseb a prostorových objektů, která patří mezi nejautentičtější výtvarnice domácího i světového umění. Od poloviny šedesátých let, kdy vstoupila na výtvarnou scénu, se systematicky věnuje prozkoumávání viděné reality, kterou jedinečným – a pro diváka často zneklidňujícím – způsobem převádí v osobitá umělecká díla. Jitka Svobodová začínala jako malířka abstrahujících krajin a přírodních živlů. V první polovině sedmdesátých let se rozhodla opustit malbu a věnovat se kresbě; skrze toto médium v plošných i prostorových realizacích zobrazovala jak předměty každodenního života, konstrukce a různé typy vazeb, tak jevy jako kouř či pohyb mořské hladiny. Ve své celoživotní tvorbě se dotkla základních otázek souvisejících jak se samotným tvořením, tak s procesem poznání.
Výstava a katalog (průvodce výstavou) představují její tvorbu od dob studií na Akademii výtvarného umění, které ukončila v roce 1967, až po práce z roku 2023. Architektem výstavy byl Josef Pleskot, katalog je postaven na fotografiích z instalace, která ukazuje pozoruhodný dialog mezi oběma osobnostmi. Josef Pleskot je také autorem textu, ve kterém naznačuje svůj tvůrčí přístup.
V katalogu je také, kromě textů kurátorky Heleny Musilové, původní esej filosofa Martina Nitscheho a filosofky Josefíny Formanové s názvem Zpola zavátá okna fenomenality: Jitka Svobodová jako filosofka, ve které nahlížejí na dílo Svobodové z hledisek myšlení, pohledu a prožívané skutečnosti.
|
