| Popis: | První panenku paní Darina dostala od svých kmotrů do postýlky a má ji dodnes. Opatruje ji jako oko v hlavě se všemi ostatními panenkami. Sudičky ji daly do vínku lásku a radost ze všech panenek, které sbírá a žádnou nikdy nikomu nedala. Její vášeň se nasměrovala a přerostla ve sbírání porcelánových panenek a je velmi ráda za každou, kterou si pořídí nebo dostane. Už od dětství si velmi ráda s panenkami hrála, oblékala je, šila a pletla na ně oblečení. Bratr s dědečkem ji vyrobili dřevěný domeček, kde si pro malé panenky zařizovala bydlení. Velmi oblíbené byly také papírové panenky, které si vytvořila a ozdobila pestrými barvami. Každá panenka, kterou vlastní je pro ní vším, je jedinečná a přitom jiná. Každá má svůj výraz, tak jak je to u lidí. Jejím snem bylo najít místo pro panenky a hračky, aby dělaly radost dětem a lidem, kteří se u ní doma zastaví, poohlédnou a rádi se zasní. Těm starším se v dnešní uspěchané době vrátí vzpomínka na dětské hraní a bezstarostné mládí. Vždy toužila nalézt a uchopit příležitost a umožnit dnešním malým předškolákům i těm větším nebo starším a snad i dospělým, že se dá se svými oblíbenkyněmi také žít a putovat světem až do zralého věku a tu její vášeň ukázat i vám. Nyní svůj azyl našly kolem 200 panenek v třineckém muzeu. |