Ani gram uranu sovětským okupantům

Hornické muzeum v Příbrami

Výstava fotodokumentů ze sbírky Hornického muzea Příbram, z velké části dosud nepublikovaných, přibližuje dramatické události okupace Příbrami a okolí vojsky Varšavské smlouvy dne 21. srpna 1968 a zároveň dokumentuje události spjaté s tzv. generální stávkou v rámci Československého uranového průmyslu, zahájenou 22. srpna 1968 pod heslem "Ani gram uranu sovětským okupantům".

Při obsazování československého území stála v popředí zájmu vojsk okupantů správní a průmyslová centra či jinak vojensky významná místa. K takovým patřila i Příbram. Nejenom kvůli těžbě uranové rudy, ale také proto, že zde sídlilo velitelství Západního vojenského okruhu a nedaleko odtud se nacházel vojenský výcvikový prostor Brdy, kde byly vybudovány předsunuté sklady jaderných hlavic namířené proti evropským demokratickým zemím.
Příbramsko obsadily sovětské jednotky 1. gardové tankové armády v síle tří tankových divizí a doprovodné útvary přesunující se z tehdejší NDR.
Ozbrojený vpád vyvolal vlnu odporu u příbramských obyvatel. Už v první den okupace se zdejší horníci, jichž tu pracovalo devět tisíc, nezávisle rozhodli vstoupit do stávky. Většina z nich se vydala s transparenty do ulic Příbrami. Nezávisle na nich stávku vyhlásil i tehdejší generální ředitel Československého uranového průmyslu v Příbrami Karel Boček. „S okamžitou platností zastavujeme veškeré dodávky uranových rud a koncentrátů do SSSR, a to z toho důvodu, že ČSSR byla obsazena okupačními armádami států Varšavské smlouvy,“ znělo tehdy vydané prohlášení.
Velitel Západního vojenského okruhu československé armády generál Stanislav Procházka s okupanty odmítl spolupracovat a vrchnímu veliteli okupačních vojsk zaslal dopis odsuzující intervenci. Požadoval v něm propuštění zatčených představitelů našeho státu a odchod cizích vojsk z republiky. Zároveň vydal rozkaz odmítající sovětský požadavek na poskytnutí ubytovacích prostor, potravin a pohonných hmot.
V noci z 21. na 22. srpna využili nepřehledné situace trestanci ve vězeňském zařízení Bytíz u Příbrami, kde se nacházeli již jen odsouzení za kriminální činy, nikoliv političtí vězni. Asi 300 z nich se vzbouřilo a zajalo zdejší zaměstnance. Vzniklo nebezpečí, že tato akce bude okupanty považována za projev vnitřní destabilizace a poslouží jako záminka k vojenskému zásahu sovětské armády. Povolaná posila československých vojáků vzpouru potlačila.
V Příbrami pokračovala generální stávka ve všech podnicích Československého uranového průmyslu, a to až do 29. srpna. Těsně předtím se stáhla sovětská vojska z centra Příbrami na periférii a po 25. říjnu 1968 na základě nově uzavřených dohod mezi ČSSR a SSSR se jednotky okupantů přemístily do okolí Příbrami, kde některé zůstaly až do roku 1990.
Generál Procházka a řada jeho spolupracovníků byli poté propuštěni z armády a dále perzekvováni. Bývalý ředitel Boček byl obviněn za „kontrarevoluční činnost“ s hrozbou nejvyšší trestní sazby, avšak podařil se mu zcela ojedinělý útěk z vyšetřovací vazby StB a pod plachtou kamionu odjezd za hranice. Později byl odsouzen v nepřítomnosti na 15 let do vězení. V roce 2005 vydal knihu vzpomínek s názvem „Ani gram uranu okupantům“.
Stejnojmennou výstavu věnovanou dramatickým událostem z roku 1968 v Příbrami a doplněnou seznamem 118 osob usmrcených v souvislosti s okupací zpřístupnilo Hornické muzeum Příbram v době od od 21. května do 28. září 2008 v cáchovně dolu Vojtěch na Březových Horách. Výstavu je nyní možné shlédnout v Památníku Vojna, pobočce Hornického muzea Příbram, kde potrvá až do konce roku 2008. Současně zde probíhá panelová výstava s názvem „Aby se to už neopakovalo“ připravená ve spolupráci s Ústavem pro studium totalitních režimů. Pojednává o historii sdružení bývalých politických vězňů K-231, které bylo jedním z významných projevů oživení občanské společnosti v roce 1968. Dobové fotografie a dokumenty z roku 1968 v Příbrami byly poskytnuty též Vojenskému historickému ústavu v Praze a některé z materiálů odvysílala i Česká televize.

Josef Velfl

Zpět