Osmičky - 1918, 1938, 1948, 1968 zlomové okamžiky české historie (nejen ve vzpomínkách pamětníků)

Muzeum Brněnska - Muzeum ve Šlapanicích

Osmičky – 1918, 1938, 1948, 1968
zlomové okamžiky české historie (nejen ve vzpomínkách pamětníků)
Muzeum Brněnska – Muzeum ve Šlapanicích
23. 5. – 24. 8. 2008
Autoři : Martina Deissová Víchová, Josef Kopecký, Martina Krajíčková, Lucie Mandáková

Výstava Osmičky ve šlapanickém muzeu byla od počátku zamýšlena jako projekt spíše menšího formátu, pro nějž by se více než termín výstava hodilo označení připomínka. Připomínka oněch osudových osmiček 20. století, pro ty, kteří je zažili a pamatují, i pro ty, pro něž jsou letopočty 1918, 1938, 1948 a 1968 jen špatně zapamatovatelné informace z hodiny dějepisu.
Muzeum ve Šlapanicích se ve své výstavní činnosti dlouhodobě zaměřuje na děti a mladé návštěvníky vůbec. Součástí téměř každé zdejší výstavy je dětská dílna či doprovodný program pro školy, mnohé výstavy jsou už prvotně (často i tematicky) koncipovány právě pro tuto část návštěvníků. Po dlouhých debatách, jak této profilaci dostát i u osmičkového tématu, se autoři rozhodli zvolit jako hlavní obsahovou linii výstavy historický komiks.
Čtyřdílný obrázkový příběh doplněný stručným podtextem zachycoval klíčové události čtyř tzv. osmičkových roků v nezbytném historickém kontextu. Převratné historické děje byly v komiksu podávány s nadsázkou, ironií, někdy možná až lehce zneváženy, jindy se autoři naopak nebránili troše vlasteneckého patosu. Nápadité kolážové zpracování, jehož autorkou byla externí spolupracovnice muzea Martina Deissová Víchová, pak učinilo z komiksu formu komunikace, kterou byli ochotni akceptovat i „znudění teenageři“. (Komiks se posléze stal součástí další osmičkové výstavy – projektu Ve znamení osmiček v Regionálním muzeu ve Vysokém Mýtě.)
Historie zachycená v komiksu pak byla doplněna stručným, kaleidoskopicky pojatým obrazem života v osmičkových letech. A tak mohl návštěvník na výstavě zjistit (nebo zavzpomínat), na co se v roce 1938 chodilo do kina, jaká byla dětská móda roku 1918, jakým vtipům se lidé smáli v tragickém roce 1948, či jak dopadli čeští sportovci na olympiádě v roce 1968.
Výstava však chtěla zachytit také příklady tzv. osobní historie, vzpomínky pamětníků na osmičkové roky a život v nich. Autoři se přitom primárně nezaměřovali pouze na aktivní účastníky pohnutých událostí jednotlivých osmičkových roků. Jedinými kritérii pro výběr respondentů byly rok narození a ochota podělit se o své vzpomínky. S diktafonem v ruce však autoři narazili na celou řadu potíží. Jak očekávali, nebylo jednoduché najít dostatek duševně svěžích pamětníků roku 1938 a zejména pak roku 1918. Nečekali však, že u pozdějších osmičkových roků – let 1948 a 1968, se u řady respondentů setkají ještě v roce 2008 s obavami otevřeně o účasti na tehdejších událostech či o svých názorech na ně pohovořit. Větší ochotu k zaznamenání vzpomínek tak nakonec projevili ti z pamětníků, pro něž události let 1948 a 1968 zdánlivě mnoho neznamenaly. Snad právě proto výsledný záznam zachycoval povětšinou až překvapivě nedramatické vzpomínání, v němž se důležité společenské události staly často sotva zaznamenáníhodnou kulisou běžného života jednotlivce. Ale pamětníky jsou nejen hrdinové velkých dějinných okamžiků, ale také „diváci“, ti, kteří byli spíše unášeni a utvářeni děním, než že by se je sami nějak snažili ovlivnit. I jejich vzpomínky jsou obrazem doby a stojí proto za zaznamenání. Nahrávky vzpomínek pamětníků byly doplněny dobovou taneční a „politicky angažovanou“ hudbou a tvořily tak zároveň zvukovou kulisu výstavy.

Soudě z reakcí návštěvníků výstavy, pokus o méně tradiční pojetí tradičního historického tématu šlapanickému muzeu docela vyšel. Zejména byli autoři potěšeni, když i přes velmi úsporně pojatou instalaci s minimem trojrozměrných exponátů byla pochvalná slova z úst návštěvníků i kolegů muzejníků často uváděna větou : „To ale muselo dát práce !“ Dalo.

Martina Krajíčková

Zpět