| Roudnická galerie, od počátku spjatá se dvěma fenomény – moderním a současným uměním – stojí opakovaně před otázkou, jak naložit s několika barokními obrazy ve svých sbírkách. Rozhodla se nevnímat je jako obtížně využitelnou raritu, ale naopak je vynést z útrob depozitáře a specializovanou výstavou dokonce obohatit poznání malířského díla jejich autora.
Výstava je komorním, a přitom hlubokým příspěvkem k dílu Jana Jiřího Heinsche (1647–1712). Její jádro tvoří trojice rozměrných olejomaleb z galerijních sbírek, které více než pravděpodobně vznikly pro jezuitský řád. Autoři výstavy je doplnili o další Heinschovy obrazy z tohoto prostředí a dosud izolované výtvarné artefakty tak vůbec poprvé zasadili do odpovídajícího dobového kontextu jezuitské spirituality.
Tvorba kladského rodáka J. J. Heinsche stála dlouho ve stínu Karla Škréty. Díky systematickému výzkumu posledních zhruba dvaceti let se pozornost konečně obrací i ke Škrétovým uměleckým současníkům a pokračovatelům. Za přelom v poznání Heinschova díla lze právem považovat výstavu v Císařské konírně Pražského hradu na přelomu let 2006/ 2007, doprovozenou obsáhlou monografií.
Roudnická Galerie moderního umění nemohla, a především ani nechtěla jakkoli konkurovat tomuto relativně nedávnému počinu. Věří, že úzce zaměřenou výstavou, zcela přirozeně se odvíjející od jádra jejích sbírek, a se zapojením specialistů na umění raného novověku (Tomáš Valeš, ÚDU AV ČR – Martin Deutsch, FF MUNI), přispívá k témuž výstavnímu a badatelskému snažení, jen jinými prostředky.
Jedním z nich je architektonické řešení výstavy – minimalistické, a přitom neobyčejně působivé, kdy všech 8 rozměrných obrazů spočívá na samonosné ocelové eliptické konstrukci. Součástí návrhu vizuálního umělce Richarda Loskota je hra světel na klenbě výstavního sálu, barokní lobkowiczké jízdárny. Galerie moderního umění v Roudnici nad Labem, jež dlouhodobě iniciuje site-specific instalace, navrhované přímo pro její prostor, tak v přeneseném slova smyslu spojuje staré, moderní a současné umění v jakémsi pomyslném a koncentrovaném „prostoru bez hranic“.
|
