| Národní galerie Praha vystavuje originální umělecká díla. V tomto případě však galerie dělá výjimku a nabízí návštěvníkům mimořádnou možnost poznat práce, jež měly být za originály pokládány. Ukazuje a vysvětluje metody, kterých se používá k ověření pravosti uměleckých děl. Divák se také dozví, jaký je rozdíl mezi replikou, kopií, napodobeninou a falzem. Důležité je i upozornit na skutečnost, že některá díla původně vznikla s dobrým úmyslem, např. jako kopie nahrazující originál na původním místě a teprve s odstupem doby artefakt v důsledku nepochopení či neznalosti původních souvislostí mohl být označen jako falzum. Nutno podotknout, že účel vzniku napodobeniny není často snadno odhalitelný; hranice mezi imitací vzniklou bona fide a padělkem vytvořeným se ziskuchtivým záměrem, je často nezřetelná.
Výstava přestavuje výsledky dlouhodobého odborného zpracování fondů Národní galerie. Veřejnost se seznámí se zákulisní prací celého týmu odborných pracovníků NG – od kurátora, přes restaurátora až po práci chemiků v laboratoři. U všech exponátů je krátké vysvětlení, jak se k připsání došlo. Na výstavě je zapůjčeno i několik „ikonických“ falz, jejichž tvůrci oklamali širokou veřejnost po celém světě (např. plátna Hana van Meegeren a padělky Icilia Federica Joniho).
Expozice je členěna do čtyř oddílů. První se věnuje rozdílům mezi originálem, replikou, imitací a falzem. Druhá část ukazuje originály, napodobeniny a padělky, s jejichž pomocí arcivévoda František Ferdinand d'Este chtěl navodit iluzi středověku na zámku Konopiště. V oddílu nazvaném „A ještě podpis“ se návštěvníci mohou seznámit s další padělatelskou činností – falšováním signatur. Největší prostor je věnován části, v níž jsou vystavena falza vzniklá k podvodným účelům, a to často v přímé konfrontaci s originály.
|
