| Malíř, architekt a designér Bedřich Feuerstein (1892–1936) se významně zapsal do světových dějin umění jako průkopník scénografie (R.U.R., 1921). V letech 1923–1925 spolupracoval v Paříži s věhlasným architektem Augustem Perretem a na konci dekády pak působil v ateliéru Antonína Raymonda v Japonsku. Ve třicátých letech spolupracoval s Osvobozeným divadlem V&W.
Velkoryse koncipovaná výstava představuje Feuersteina co možná nejširšímu spektru návštěvníků a prostřednictvím multimediální instalace využívá všech Feuersteinových uměleckých poloh. V takto ucelené formě je prezentováno jeho dílo v architektuře, scénografii, divadelním kostýmu a v grafickém, užitém a nábytkovém designu vůbec poprvé. Opomenuta nezůstala ani jeho volná tvorba, zastoupená obrazy ze soukromých sbírek, které nejsou běžně vystavovány. Audio a videonahrávkami je připomenuta jeho práce pro film, esejistická či přednášková činnost, ale také spolupráce s básníky či hudebníky (B. Martinů). Feuersteinovy práce doplňují díla jeho současníků, např. M. Jiráskové, O. Švece, J. Šímy, J. Zrzavého aj. Výstava postihuje nejen fascinující rozptyl Feuersteinovy tvorby, zaujme bezesporu i technologická bravura jeho architektonické tvorby, zastoupené několika modely (soutěžní návrh na Riegrovu mohylu na Kozákově, 1914 a nemocnice Sv. Lukáše v Tokiu, verze 1928), ukázkami technické dokumentace, ale také obrazy či texty v poutavé interpretaci architekta výstavy Davida Vávry.
Komplexní pojetí, těžící z dlouholetého výzkumu Heleny Čapkové, podpořené zápůjčkami od řady institucí i soukromých osob a umocněné nápaditým, ale zároveň citlivým architektonickým řešením Davida Vávry, z ní činí naprosto jedinečný výstavní projekt a zároveň důstojné připomenutí pozoruhodného a neprávem opomíjeného uměleckého odkazu Bedřicha Feuersteina.
|
