| Od 90. let 20. století zkoumají pracovníci Židovského muzea v Praze půdy českých a moravských synagog a získali takto již několik tisíc fragmentů knih, svitků, ale i textilií a předmětů ze dřeva a kovu ze 16.–19. století. Hromady „posvátného smetí“ vydaly předměty, které poté, co prošly rukama restaurátorů, opět ožily a svědčí o životě zašlých židovských komunit. Na stránkách publikace „Tajemství půdy“ provázejí genizové nálezy čtenáře autenticky všednodenním životem tradičního venkovského žida, celým židovským rokem s jeho svátky – a také židovskou čtvrtí od synagogy, přes židovskou školu až na hřbitov.
Čtenář se dozví, jaký je rozdíl mezi genizou věčnou a dočasnou, díky úryvku z jedné z potulek pražského reportéra Eduarda Basse znovu zažije poslední pohřeb svitků Tóry na pražském židovském hřbitově a dozví se, jak s genizou souvisí literární Golem a pověstný šém. Publikace uvádí do souvislostí např. beraní roh, polotovar, z nějž měl vzniknout šofar, na který se troubí během Vysokých svátků, či vrbové proutky, drobné, ale důležité propriety pro oslavu Sukot. Vedle cyklického času se publikace věnuje i obřadům životního cyklu: na nálezech obřízkových povijanů či předsvatebních smluv vysvětluje zvláštnosti některých židovských rituálů. Bohatství nalezených textilií pak využívá k popisu prostoru synagogy. Podobně nálezy předmětů z židovských škol ukážou čtenáři ve zkratce proměny židovského školství. Větší prostor je věnován typickému obsahu tradiční židovské příruční knihovny, včetně pozoruhodných záložek, mezi nimiž nechybí papírové panenky s náhradními šatičkami nebo pramen vlasů.
Publikace dá též nahlédnout do restaurátorských dílen ŽMP, prozrazuje, v čem je restaurování genizových nálezů specifické a nabízí neotřelý pohled na ochranu předmětů kulturního dědictví.
|
