| Chorvatský sochař Ivan Meštrović zanechal svým komplexním dílem a tvůrčí dráhou nesmazatelnou stopu na mezinárodní umělecké scéně. Spolu s pevným ukotvením v antické a středomořské tradici si zároveň osvojil dominantní prvky archaičnosti, Vídeňské secese, symbolismu, impresionismu, art deca, neoklasicismu a pozdního realismu, jimž pokaždé dokázal vtisknout vlastní nezaměnitelnou pečeť.
Během šesti desetiletí jeho kariéry nacházely námětové okruhy, které jej zajímaly především – zahrnující řadu náboženských motivů, figurálních studií, portrétů a monumentálních soch – významné potvrzení na výstavách pořádaných doma i v zahraničí.
Meštrović si vytvořil rozsáhlou síť kontaktů, mezi něž patřili i mnozí českoslovenští umělci a politici. Názorově a účastí v protirakouském zahraničním odboji byl spřízněn s T. G. Masarykem. Blízké přátelství navázal se sochařem Bohumilem Kafkou. Jejich vztah byl oboustranně přínosný; díky němu se mimo jiné Meštrović stal členem ČAVU a zasloužil se o to, aby se komise pro zřízení Žižkova pomníku na Vítkově nakonec rozhodla pro Kafkův návrh.
Výstava mimo jiné poukazuje na Meštrovićova setkání s dalšími osobnostmi, včetně Augusta Rodina, a na způsob, jakým se všichni navzájem ovlivňovali. Tyto vztahy byly navíc geograficky rozsáhlé a zahrnovaly bezpočet evropských a amerických měst. Zásadní je také připomenout výstavy, které definovaly a následně redefinovaly Meštrovićovo umělecké a společenské postavení.
Spojení s Československem, ale i dalšími evropskými a americkými zeměmi dokládá, že Meštrović byl pravý světoobčan. V mnohotvárnosti a šíři jeho vlivu je nicméně třeba vyzdvihnout slovanskou, středoevropskou kulturní a politickou identitu, jež nacházela svůj odraz v dialozích s českými politiky, umělkyněmi a umělci, kterých si hluboce vážil.
Výstava nově kriticky zhodnocuje tvorbu Ivana Meštroviće ve středoevropském kontextu. Je pojata jako mapa Evropy, v jejímž rámci Meštrović vystavoval a tvořil. Kromě Evropy pracoval Meštrović i ve Spojených státech amerických.
|
