| Výstava má podobu obrovského těla, částečně rybího, částečně lidského. V břiše fragmentovaného těla leží různé krabice a přepravní bedny, z nichž jako by se chystaly uniknout zvířecí a lidské bytosti: těla na útěku, pomíjivá a přechodná; těla, která odmítají být pojmenována; těla, kterým nelze přiřadit žádnou nálepku; těla, která odmítají mlčet; těla, která svobodně vyjadřují, co cítí a o čem sní. Každá část zprostředkovává množství příběhů, které se rozléhají celým výstavním prostorem. Díky způsobu, jakým se výstava odhaluje jako pohlcující krajina, je přístupná všem návštěvníkům, kteří jsou ochoteni naslouchat jejím mnoha příběhům. V průběhu výstavy každou sobotu odpoledne instalaci aktivují performeři*rky, kteří*ré se s veřejností dělí o různé příběhy, jež výstava obsahuje: o dítěti šikanovaném ve škole, o krevetě vařené zaživa nebo o keři vytrženém ze svého původního prostředí, aby byl znovu vysazen na předměstí. Duch celé instalace jako by spočíval ve volání po životě, v němž má větší místo empatie a v němž těla čelí menšímu normativnímu tlaku, které vyslovuje jeden*na z jejích protagonistů*ek: „Sním o těle vybaveném mnoha kůžemi.“ Výstava, i skrze dvě interaktivní zóny jež jsou její integrální součástí, vytváří platformu empaticky otevřenou těm, jejichž hlasy – lidské, rostlinné, zvířecí – jsou umlčeny, jejichž stav je zpochybňován, jejichž život byl vykořeněn a kteří jsou vystaveni nucenému nálepkování a stigmatizaci.
Výstava se hlásí do soutěže jako dosud největší domácí prezentace díla české umělkyně, která pravidelně vystavuje v zahraničních institucích a na mezinárodních přehlídkách umění, a jako umělecké zpracování aktuálních otázek, které často polarizují společnost, hravou a přístupnou formou otevřenou široké škále veřejnosti.
|
