Etika institucí


Tato část kodexu vychází z předpokladu, že institucí se rozumí muzeum poskytující veřejnou službu, jak je definováno ve Statutu ICOM (viz příloha). Na instituce, které nejsou muzeem, avšak poskytují služby pro muzea, se tato ustanovení rovněž vztahují.
 

1 Muzea zajišťují ochranu, dokumentaci a propagaci přírodního a kulturního dědictví lidstva.


Teze
Muzea mají odpovědnost vůči přírodnímu a kulturnímu dědictví, hmotnému i nehmotnému. Prvořadou povinností řídících orgánů a všech orgánů pověřených strategickou orientací muzeí a dohledem nad nimi je chránit a propagovat toto dědictví, stejně jako lidské zdroje, fyzické i finanční, které byly k tomuto účelu poskytnuty.


Institucionální zakotvení

1.1 Základní dokumenty a oprávnění
Povinností řídících orgánů je dbát na to, aby každé muzeum mělo svůj statut, zakládací listinu nebo jiný oficiální psaný dokument odpovídající právnímu řádu daného státu. Tyto dokumenty vymezí jasně jeho právní postavení, úkoly a charakter stálé neziskové organizace.

1.2 Prohlášení o úkolech, cílech a koncepci
Řídící orgány mají povinnost vypracovat prohlášení, které budou šířit a řídit se jím; v něm stanoví úkoly, cíle a koncepci muzea i úkoly a složení jeho vedení.

Fyzické zdroje

1.3 Prostory
Řídící orgán má povinnost zajistit vhodné prostory, které muzeu umožní plnit jeho základní funkce, jak jsou definovány v jeho úkolech.

1.4 Dostupnost
Povinností řídícího orgánu je dbát na to, aby muzeum a jeho sbírky byly pravidelně dostupné v rozumnou denní dobu. Zvláště je třeba brát ohled na osoby se specifickými nároky.

1.5 Zdraví a bezpečnost
Řídící orgán má povinnost dbát na to, aby se na zaměstnance a návštěvníky uplatňovaly standardy v oblasti zdraví, bezpečnosti a dostupnosti.

1.6 Ochrana proti živelným pohromám
Řídící orgán má povinnost zavést opatření směřující k ochraně návštěvníků a zaměstnanců, sbírek a dalších zdrojů proti poškození způsobeným přírodními živly nebo lidmi.

1.7 Bezpečnostní podmínky
Řídící orgán musí zajistit odpovídající zabezpečení sbírek proti krádeži a poškozením, ke kterým může dojít ve vitrínách, výstavách a depozitářích, pracovních prostorách a při transportu.

1.8 Pojištění a náhrada škody
Zajišťuje-li ochranu sbírek soukromá pojišťovací společnost, musí řídící orgán ověřit, že pokrytí škod je přiměřené a že se vztahuje i na předměty převážené, zapůjčené nebo muzeu svěřené. Jakmile je stanoven způsob náhrady škody, je třeba dbát na to, aby se na předměty, které muzeu nepatří, vztahovalo přiměřené plnění.

Finanční zdroje

1.9 Financování
Úkolem řídícího orgánu je zajistit dostatečné zdroje pro realizaci a rozvoj činnosti muzea. Všechny zdroje musí být spravovány profesionálním způsobem.

1.10 Obchodní politika
Řídící orgán musí vyhotovit listinu, na které budou písemně uvedeny zdroje příjmů, které může svou činností vytvářet nebo které může přijímat z vnějších zdrojů. Ať už jsou zdroje financování jakékoli, muzea si musí zachovat kontrolu nad obsahem a integritou svých programů, výstav a činností. Činnosti, z nichž plynou příjmy, nesmí být v rozporu se standardy instituce ani se zájmy jejich návštěvníků. (Viz 6.6).

Zaměstnanci

1.11 Zaměstnávání pracovníků
Řídící orgán musí dbát na to, aby veškeré jednání týkající se zaměstnanců bylo vedeno v souladu se strategií muzea a se zákonnými postupy a předpisy.

1.12 Jmenování ředitele nebo vedoucího muzea
Pozice ředitele muzea je klíčová a řídící orgán musí při jejím obsazování brát v úvahu znalosti a zkušenosti vyžadované pro efektivní vykonávání této funkce. Nezbytné intelektuální schopnosti a odborné znalosti musí být provázeny jednáním splňujícím přísná etická měřítka.

1.13 Přístup k řídícím orgánům
Ředitel nebo vedoucí muzea musí mít možnost přímo uvědomit řídící orgán a musí mít k němu přímý přístup.

1.14 Kompetence muzejních pracovníků
Je nezbytné zaměstnávat pouze kvalifikované pracovníky, kteří mají požadované odborné znalosti pro vykonávání své práce. (Viz také 2.19, 2.24 a část 8).

1.15 Vzdělávání pracovníků
Všem zaměstnacům mají být poskytovány potřebné možnosti pro jejich průběžné vzdělávání a profesní růst s cílem udržet jejich výkonnost.

1.16 Konflikt s etickým jednáním
Řídící orgán nesmí nikdy vyžadovat od muzejních pracovníků jednání, jež by mohlo být posuzováno jako jednání, které je v rozporu s ustanoveními Profesního etického kodexu ICOM, s legislativou dané země či jiné národní profesní etickou normou.

1.17 Zaměstnanci muzea a dobrovolníci
Pro práci dobrovolníků musí řídící orgán vypracovat předpis, který zajistí harmonické vztahy mezi dobrovolníky a muzejními pracovníky.

1.18 Dobrovolníci a respektování etického kodexu
Pokud se řídící orgán rozhodne svěřit některé muzejní nebo jiné činnosti dobrovolníkům, musí zajistit, aby se řádně seznámili s Profesním etickým kodexem ICOM pro muzea a s dalšímu profesními normami a legislativou.
 

2 Muzea, která spravují sbírky, je uchovávají v zájmu společnosti a jejího rozvoje.


Teze
Posláním muzea je získávat, uchovávat a zhodnocovat sbírky a přispívat tak k uchování přírodního, kulturního a vědeckého dědictví. Jeho sbírky jsou významným veřejným dědictvím, z pohledu zákona zaujímají zvláštní postavení a jsou chráněny mezinárodním právem. Tomuto poslání, které je veřejným zájmem, je vlastní pojem dobré správy založené na zásadách zákonného vlastnictví, trvalosti, dokumentace, dostupnosti a odpovědného vyřazování.

Akvizice sbírek

2.1 Strategie v oblasti sbírkotvorné činnosti
Řídící orgán musí v každém muzeu vypracovat a zveřejnit svou sbírkotvornou koncepci stanovící zásady získávání, ochrany a užití sbírek. Tento dokument musí specifikovat postavení předmětů, které nebudou katalogizovány, uchovávány nebo vystavovány. (Viz 2.7 a 2.8).

2.2 Platný doklad o vlastnictví
Muzeum nesmí získat žádný předmět nebo vzorek koupí, darem, zápůjčkou, dědictvím nebo výměnou, aniž by mělo jistotu, že o vlastnictví daného předmětu existuje řádný doklad. Samo vlastnictví nemusí být zárukou legálního nabytí.

2.3 Ověřování provenience sbírkových předmětů
Každé akvizici předmětu nebo vzorku koupí, darem, zápůjčkou, dědickým odkazem nebo výměnou musí předcházet úsilí o pečlivé ověření toho, že předmět nebyl nezákonně získán v zemi svého původu (nebo z ní nebyl nezákonně vyvezen) nebo v tranzitní zemi, kde mohl mít svého legálního vlastníka (včetně země, v niž se muzeum nachází). V tomto směru je nezbytné detailně poznat úplnou historii předmětu od jeho objevení či vytvoření.

2.4 Předměty a vzorky získané z nezákonných zdrojů
Muzeum nesmí zařadit do svých sbírek takové předměty, u nichž existuje důvodné podezření, že byly získány za cenu zakázaného, nevědeckého nebo záměrného zničení nebo poškození památek, archeologických nebo geologických nalezišť, druhů nebo přírodních lokalit. Rovněž nesmí předmět získat, pokud jeho nález nebyl náležitě ohlášen majiteli či uživateli pozemku nebo příslušným právním či státním orgánům.

2.5 Citlivý kulturní materiál
Sbírky zahrnující lidské ostatky nebo posvátné předměty mohou být získány pouze pod podmínkou, že budou bezpečně uchovány a že s nimi bude nakládáno s úctou. Musí to být provedeno ve shodě s profesionálními zásadami a se zájmy a přesvědčením původních společenství nebo etnických nebo náboženských skupin (pokud jsou známy), z nichž tyto předměty pocházejí). (Viz také 3.7 a 4.3).

2.6 Chráněné biologické nebo geologické materiály
Muzeum nesmí získávat biologické nebo geologické vzorky, které byly nasbírány, prodány nebo byly předmětem jakýmkoli způsobem, který porušuje místní, národní nebo regionální legislativu a mezinárodní úmluvy o ochraně přírodních druhů.

2.7 Sbírky živých organismů
Jestliže sbírka obsahuje živé botanické nebo zoologické exempláře, je třeba zohlednit jejich původní přírodní a sociální prostředí a dbát místních, regionálních, národních zákonů a mezinárodních úmluv o ochraně druhů a přírodního prostředí.

2.8 Studijní a pomocné sbírky
Muzeum může ve svém nakládání se sbírkami stanovit zvláštní režim pro nakládání se sbírkami dokumentujícími kulturní, vědecké nebo technické procesy. Tyto předměty slouží ke vzdělávacím účelům a mohou být použity k praktickým ukázkám. (Viz také 2.1).

2.9 Akvizice získané mimo rámec sbírkotvorné koncepce
Akvizice předmětů nebo exemplářů, které se vymykají z rámce sbírkotvorné koncepce muzea, lze provádět jen ve výjimečných případech. Řídící orgán přihlédne ke stanoviskům příslušných odborníků, stejně jako k hlediskům všech zainteresovaných stran. V těchto odborných posudcích musí být objasněn význam uvedených předmětů nebo exemplářů v rámci národního kulturního či přírodního dědictví a rovněž specifické zájmy jiných muzeí, zabývajících se sběrem tohoto typu materiálu. Ani za těchto okolností by však nemělo docházet k akvizicím sbírkových předmětů nejasného původu. (Viz také 3.4).

2.10 Akvizice sbírkových předmětů od zástupců řídícího orgánu nebo zaměstnanců muzea
Muzeum musí velmi pečlivě zvažovat každou nabídku, ať už prodeje, daru nebo jakéholi jiné formy převodu zakládající právo na daňové zvýhodnění, ze strany zástupců řídícího orgánu, zaměstnanců muzea, jejich rodinných příslušníků nebo blízkých osob.

2.11 Uložení předmětů do muzea
Profesní etický kodex v žádném svém ustanovení neuvádí, že by do muzea nesměly být uloženy vzorky nebo předměty neznámého nebo ilegálního původu pocházející z jeho spádového území.

Vyřazování ze sbírek

2.12 Oprávnění k vyřazování ze sbírek
Je-li muzeum ze zákona oprávněno vyřazovat předměty ze sbírek nebo získalo-li předměty splňující podmínky pro vyřazení, je třeba tyto předpisy a další postupy nebo zákonné povinnosti důsledně dodržovat. Podléhala-li původní akvizice stanoveným restrikcím, musí být tyto respektovány, pokud se jasně neprokáže, že je to nemožné nebo že to instituci výslovně poškozuje. Bude-li to nutné, vyřazení bude provedeno právní cestou.

2.13 Vyřazování sbírkových předmětů
Vyřazení předmětu nebo exempláře z muzejní sbírky lze provádět pouze s plnou znalostí jeho významu, povahy (obnovitelné nebo neobnovitelné) a jeho právního statutu. Toto vyřazení nesmí ohrozit veřejný zájem a poslání muzea.

2.14 Odpovědnost za vyřazování
Rozhodnutí o vyřazení předmětů ze sbírek spadá do kompetence řídícího orgánu, který postupuje v součinnosti s ředitelem muzea a kurátorem příslušné sbírky. Zvláštní podmínky se mohou vztahovat na studijní a pomocné sbírky.

2.15 Postoupení předmětů vyřazených ze sbírek
Každé muzeum musí mít svou sbírkotvornou koncepci a metodiku definitivního vyřazování předmětů ze sbírek, ať už formou daru, převodu, výměny, prodeje, navrácení předmětů do země jejich původu či jejich znehodnocení, a umožňující jejich převod na nového nabyvatele. O všech rozhodnutích i o předmětech, na které se vztahují, a o jejich dalším osudu musí být vedeny podrobné záznamy. Každý vyřazovaný sbírkový předmět by měl být nejprve nabídnut jinému muzeu.

2.16 Finanční prostředky získané vyřazením ze sbírek
Muzejní sbírky jsou vytvářeny pro veřejnost a nesmí být v žádném případě posuzována jako finanční aktiva. Finanční částky nebo výhody získané vyřazením předmětů z muzejních sbírek musí být využity výhradně ku prospěchu sbírky, obvykle na nové akvizice.

2.17 Nákup předmětů vyřazených z muzejních sbírek
Muzejní pracovníci, zástupci řídícího orgánu, jejich rodinní příslušníci nebo osoby blízké nejsou oprávněni k nákupu předmětů vyřazených ze sbírek, za něž odpovídají.

Ochrana sbírek

2.18 Trvalý charakter sbírek
Sbírkotvorná koncepce muzea musí umožňovat, aby sbírky (stálé nebo časově omezené) a informace, které jsou s nimi spojeny a pečlivě uchovávány, byly předány příštím generacím v co nejlepším stavu, s přihlédnutím k současnému stupni poznání a finančním
možnostem.

2.19 Přenesení odpovědnosti za sbírky
Profesionální odpovědnost za ochranu sbírek musí být svěřena osobám, které mají potřebné znalosti a schopnosti a které mají odpovídající vedení. (Viz také 8.11).

2.20 Dokumentace sbírek
Dokumentace o muzejních sbírkách musí být vedena podle přijatých profesních norem. Tato evidence musí poskytovat úplnou identifikaci a popis všech předmětů a jejich příslušenství, údaje o jejich původu a stavu, o každém provedeném zásahu a o umístění těchto předmětů. Tyto údaje musí být uchovávány na bezpečném místě a musí být uloženy ve vyhledávacím systému, který umožňuje snadný přístup pracovníkům muzea i ostatním oprávněným uživatelům.

2.21 Ochrana proti katastrofám
Zvláštní pozornost je třeba věnovat vypracování bezpečnostních opatření, která budou chránit sbírky v případě ozbrojených konfliktů nebo jiných přírodních či člověkem způsobených katastrof.

2.22 Bezpečnost sbírek a jejich dokumentace
Pokud jsou údaje vztahující se ke sbírkám zveřejněny, je třeba provádět zvláštní kontrolní opatření, která zamezí úniku důvěrných, osobních nebo jiných citlivých informací.

2.23 Preventivní konzervace
Preventivní konzervace je důležitým prvkem muzejní strategie a ochrany sbírek. Muzejní pracovníci zodpovídají za vytvoření a dlouhodobé zajištění ochranného prostředí pro sbírky, které jsou jim svěřené, ať už uložené v depozitářích, vystavené nebo právě transportované.

2.24 Konzervace a restaurování sbírek
Muzejní pracovníci musí pozorně sledovat stav sbírkových předmětů, aby rozpoznali, kdy tyto předměty nebo exempláře vyžadují zásah nebo péči kvalifikovaného konzervátora nebo restaurátora. Hlavním cílem takového zásahu musí být stabilizace sbírkového předmětu. Všechny konzervátorské postupy musí být zdokumentovány a musí být v co největší míře reversibilní; každá změna původního předmětu musí být jasně identifikovatelná.

2.25 Zajištění vhodných podmínek pro živé tvory
Muzeum, které chová živá zvířata, je v plné rozsahu zodpovědné za jejich zdraví a dobré životní podmínky. Musí proto vypracovat a dodržovat bezpečnostní předpisy pro zaměstnance, návštěvníky i zvířata, které musí být schváleny odborníkem – veterinářem. Každá genetická modifikace musí být jasně identifikovatelná.

2.26 Využití muzejních sbírek pro vlastní potřebu
Zaměstnanci muzea, zástupci řídícího orgánu, rodinní příslušníci nebo osoby blízké nejsou oprávněni užívat pro vlastní potřebu, a to ani dočasně, předměty pocházející z muzejní sbírky.

 

nahoru